Historie města Oder...
Odry jsou prvním městem na horním toku řeky Odry. V malebném údolí Oderské kotliny obklopené lesnatými svahy, otevírající se do Moravské brány. Kotlina má obdélníkový tvar a je jednou z nejvýraznějších sníženin celého Nízkého Jeseníku. Okolí města tvoří Přírodní park Oderské Vrchy s výskytem vzácných druhů živočichů a rostlin. Územně spadá do Moravskoslezského kraje a je obcí s rozšířenou správní působností. Leží na železniční trati Suchdol n. O. – Budišov n. Bud. (č. 276) a silnici II/647 Přerov – Ostrava. V současné době má pět a půl tisíce obyvatel, další dva tisíce žije v připojených obcích Dobešov, Kamenka, Klokočůvek, Loučky, Pohoř, Tošovice, Veselí a Vítovka.
Osídlování
Strategickou osou v migraci zvěře, byla odjakživa Moravská brána[1], kterou se za migrující zvěří vydávali v době poledové lovci, zabezpečující potravou své kmeny. Jejich cesty vedly po vyšlapaných zvířecích trasách, procházejících, které byly používány k lovu a později i k obchodu. Tak vznikla proslulá Jantarová stezka. Kolem ní pak začalo vznikat osídlení prvních zemědělců a tím i čilý směnný obchod. Natrvalo se lidé v Oderské kotlině začali zabydlovat pravděpodobně začátkem 11. století, v dobách knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava. Tito panovníci osvobodili Moravu od nadvlády Poláků a vytlačili je zhruba na úroveň řeky Odry. Kníže Břetislav pak ve 20. letech 11. století vybudoval obrannou linii z hradisek a stráží[2]. Na příhodných místech byly zřízeny hospodářské dvory, rozrůstající se později ve vesnice[3].
Další vývoj osídlení Oderské kotliny zřejmě ovlivnil Břetislavův výboj do Polska v roce 1039, kdy se mu povedlo dobýt Hnězdno a odvézt odtud ostatky svatého Vojtěcha. Do Čech a na Moravu se bojovníci vraceli s bohatou kořistí a mnoha zajatci. Přísnější církevní pravidla však znemožňovala prodat tyto polské zajatce jako otroky a získat tak za ně další kapitál, poněvadž tito lidé přivezeni z Polska byli již křesťané. Proto většina zajatců skončila jako osídlenci na vhodných místech, zpravidla v pohraničí. Takovým místem mohl být Vyhnanov, nazvaný po nových osídlencích. Jednalo se o dřevěnou trhovou ves, dle pověsti postavenou na kůlech, položenou pod Pohořským kopcem na polích v okolí dnešní čističky odpadních vod[4]. První písemné zprávy o Vyhnanovu máme až z období těsně před jeho zánikem, kdy se jednalo o darovací akt tišnovskému klášteru Přemyslem, markrabětem moravským, z roku 1234[5]. Pak již o něm není dalších zpráv[6].
.jpg)
Nové osídlení Oderské kotliny proběhlo někdy v druhé polovině 13. století za krále Přemysla Otakara II, který podporoval zakládání německých kolonizačních měst na zeleném drnu. Přímé důkazy o tom, že se tak stalo, chybí, poněvadž zakládající listiny města Odry byly ztraceny. Vývojová souvislost dřívějšího Vyhnanova s nově založeným městem Odry je patrna z použití původních strážních věží v městském znaku Oder. Svou úlohu zde sehrála i blízkost opevnění Milíkova (dříve Babích Hrádků), kde mohli obyvatelé města najít útočiště. Oblast Oderska ležela celá v pohraničí, tedy potenciálně v ohrožené oblasti u Polska.
V roce 1357 se už uvádějí Odry jako opevněné město kruhového tvaru s kamennými hradbami, valy a s hlubokým příkopem. Uvnitř hradeb stálo asi 50 měšťanských domů, dřevěný kostel a kamenný hrad obdélníkového půdorysu. Hrad byl středem rozdělen na dvě nádvoří a na jeho západní straně stávala mohutná věž (hláska). Do města se vcházelo horní (Opavskou) a dolní (Hranickou) branou[7]. Město bylo také vybaveno únikovými podzemními chodbami sloužícími i pro přívod pitné vody.
Majitelé města
Podle informací z Rollederovy kroniky k roku 1241 byl prvním aspirantem na pána oblasti kastelán Milík z Hradce (nad Moravicí), který nechal opevnit starou pevnůstku Babí Hrádky (později Milíkov) na výběžku Dobešovského kopce. Brzy byl však jmenován do funkce komořího v Olomouci, čímž skončil v oblasti jeho vliv.
První písemně jmenovaný zeměpán byl Zbyněk z Tvorkova, když mu Opavský kníže Mikuláš v roce 1346 předal dvůr a ves Odry do dědictví. V roce 1350 získal Odry Štěpán ze Šternberka. Tehdy byla ves povýšena na město. To se stalo centrem panství spolu s 11 vesnicemi. Dal zde vybudovat pevný hrad a zastával také úřad zemského hejtmana Moravy. Rodu Šternberků patřily Odry až do roku 1446. Za dobu jejich panování se Odry staly jedním z nejvýznamnějších měst v dané oblasti. Za vlády Jiřího ze Šternberka v roce 1406 (správou panství za nezletilého byl pověřen Lacek z Kravař) udělila vrchnost městu právo výročního trhu, čímž se Odry staly obchodním střediskem celého panství. Mladý Jiří ze Šternberka převzal panství až v roce 1419.
Odry měly v těchto dobách hlavně strategický a obchodní význam, protože ležely na obchodní stezce zvané Vojenská cesta, spojující město Hranice na Moravě se starobylým Hradcem nad Moravicí[8]. I když bylo Odersko dosídleno za německé kolonizace, vliv tohoto etnika slábl stálým střídáním české šlechty. Německý živel začal převládat až v dobách pobělohorských, kdy bylo panstvo pouze německé. Tento vliv na Odersku pominul až po II. Světové válce odsunem německého obyvatelstva. Poslední zbytky původního českého etnika se dochovaly v malé enklávě na Spálovsku.
Husité v Odrách
Slavným obdobím pro město byla doba, kdy se Odry staly baštou husitů. V roce 1427 a 1428 husité podnikli spanilou jízdu přes jižní Moravu na Slovensko[9]. Při cestě zpět se jich část vrátila s kořistí do Čech a část se vydala na sever proti Slezsku. Obsadili a vyplenili Přerov, Hranice na Moravě, zabrali Odry, zbořili klášter V Březové a vypálili Slatinu. Husité v Odrách zanechali silnou posádku pod velením Dobeše Puchaly, která se stala postrachem okolí. Odtud byl zabrán a vypálen Fulnek.
Význam husitských Oder vzrostl v letech 1428 – 1432, kdy zde pobýval litevský princ Zikmund Korybutovič[10]. Pod vedením Dobeše Puchaly táhli husité opavským panstvím, kde zpustošili sedm vesnic patřících vévodkyni z Ratiboře. Zikmund Korybutovič dobyl město Hlivice a zůstal zde do roku 1431[11]. V polovině roku 1432 odchází Zikmund Korybutovič z Oder na pomoc novému velkoknížeti Swidrigellovi do rodné Litvy, která byla ve válce s Polskem a tam v roce 1435 umírá.
Jak dlouho se udržela husitská posádka v Odrách není známo. Nicméně Boček z Pozořic ještě určitou dobu podnikal se zbytky své posádky nájezdy na okolí a Odry opustil až někdy v letech 1434 – 1437, kdy se zmocnil hradu Drahotuše. Téhož roku vlastnil Odry opět Jiří ze Šternberka.
Majitelé města
Jiří ze Šternberka zemřel v roce 1440 bezdětný. Jeho bratr Lacek ze Šternberka na Lukově si přivlastnil nejen Fulnek a Bílovec, ale i Odry. Následovalo jednání a vyrovnání a v roce 1446 Odry vlastnili bratři Jeroným, Beneš a Jan z Lidéřova u Náměště na Hané[12].
Dalším majitelem Oder byl od roku 1519 do roku1533 rod pánu z Fulštejna a od roku 1533 do roku 1612 vlastnili panství pánové ze Zvole. Ti nechali postavit na náměstí renesanční radnici, do níž byla zazděna pamětní deska znázorňující dva rytíře ve zbroji, držící štíty s rodovými znaky pánů ze Zvole a Potštejna[13]. Pánové ze Zvole nechali přestavět oderský hrad do podoby renesančního zámku a zdokonalili mlýnský náhon, jenž byl prvotním předpokladem pro vznik manufakturní výroby. V roce 1602 vypukla v Odrách epidemie, při které zemřela třetina obyvatel, a navíc město zachvátil požár, mnoho domů zůstalo bez majitele. K tomu v roce 1604 přišla velká povodeň, která zničila všechny mosty ve městě.
Období reformace, kdy vznikaly ve městě řemeslnické cechy[14], znamenalo pro Odry dobu rozkvětu[15]. V době pobělohorské se na oderském panství střídala cizí šlechta. Od roku 1612 do roku 1616 patřily Odry pánům ze Sitsche (Siče) a Polnich Jagel (Polské Jagly). Dalším majitelem panství byl Šebor Pražma z Bílkova. Pražmové jako páni Oder jsou zmiňováni do roku 1632 a poté o nich není nic známo[16]. Temným obdobím pro město byla třicetiletá válka, kdy Švédové Odry několikrát vyplenili. Zvláště utrpěl kostel sv. Bartoloměje, který byl až koncem 17. století dostavěn v barokním slohu téměř do dnešní podoby.
V roce 1660 získala panství hrabata z Werdenberka a později páni Lichnovští z Voštic[17]. Majitelé panství pro zvýšení výnosů panství zaváděli novoty, které nebyly v souladu s jejich právy a tak se Odry a jejich okolí staly místem selských nepokojů a bouří[18]. Za pánů Lichnovských prodělal renesanční zámek v letech 1730 – 1736 náročnou barokní přestavbu. Pro dosažení pohodlného přístupu k zámku byly ze strany náměstí zbourány dva měšťanské domy. Od roku 1792 patřilo panství Marii Teresii, hraběnce Schlabrendorfové, a po ní její sestře Charlottě z Fűrstenberku[19].
V druhé polovině 19. století v Odrách z malých dílen a manufaktur vznikají první továrny. V roce 1843 zde začala tovární výroba sukna, potom tovární výroba hedvábí. Gumotextilní výroba má svůj počátek v roce 1866[20]. Rozvoj průmyslu urychlila výstavba železniční trati Suchdol n. Odrou – Budišov n. Budišovkou, která byla uvedena do provozu v roce1891. Posledními majiteli panství byl polský rod Potockich. Panství se ujali v roce 1906 a vydrželi v Odrách až do začátku okupace, kdy jim bylo panství zabráno němci. Hrabě dr. Adam Potocki se po válce ke svému majetku nepřihlásil a tak připadlo státu.
Rozvoj průmyslu v Odrách dal impuls k rozvoji dělnického hnutí[21]. V roce 1922 vznikla ve městě česká škola na Okružní ulici. Protože její kapacita nestačila, byla roku 1930 vystavěna nová česká škola[22]. Velkou pílí místních německých firem byla v roce 1932 postavena i na tehdejší dobu velká německá škola. Dodnes je tato budova ve městě nepřehlédnutelnou dominantou[23].
Od začátku dvacátého století bylo Odersko silně ovlivněno levicovým hnutím. Odrám pak dokonce říkalo malá Moskva. Pod vlivem Henleinovy strany, která vyhrála v roce 1938 volby, bylo však Odersko silně nacionalizováno a na základě výsledků voleb defakto připojeno k Německu, jako Sudety. České obyvatelstvo počátkem října 1938 opustilo město a zůstal zde jen zbytek smíšených manželství. Téměř sedmiletá nacistická okupace znamenala pro stovky oderských občanů nejtěžší chvíle v životě. Mnozí se již ke svým blízkým nevrátili. Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1946 se do města přistěhovali Češi jak z blízkého okolí, tak i ze vzdálených míst. Tím začala nová epocha vývoje města.
Text: Květoslav Wiltsch – předseda HVS Odry
Prameny a literatura:
Rolleder, A. Dějiny města a soudního okresu Odry, Odry 2002
Wiltsch, K. Osídlení Oderské kotliny, Poodří 2/2000
Wiltsch, K. Průvodce po oderských památkách, OZ 2003
Jarošek, R. Gelogické poměry Nízkého Jeseníku, Poodří 1997
Jarošek, R. Oderská kotlina, Poodří 2/2000
Kulík, P. jr., Oderský zpravodaj květen 2001
Lelek, P.,
Běhálek, A., Odry 1234 – 1984, Ostrava 1984
Historicko-Vlastivědný spolek Odry (jk-2013)
[1]Jedná se o tektonickou sníženinu SV – JZ směru, plynule navazující na Hornomoravský úval v JZ části a Ostravskou pánev v SV části.
[2]Patřily mezi ně Starý Jičín, Stáž u Vysoké, Lučická stráž, Železná brána, Trnovec, Radíčko, Babí Hrádky (Milíkov), Švédská skála, Hradiště nad Odrou u Spálova, Stráž u Spálova a další stráže v dané linii.
[3]Svědčí o tom starý název Česká Ves v závěru dnešní Nadační ulice v Odrách. Osídlení této vsi vytvářelo podhradí menší dřevěné pevnosti Babí Hrádky na hřbetu Dobešovského kopce.
[4]Svědčí o tom sbírka železných nástrojů, zbraní a dobového vybavení, nalezená v průběhu let 2001 – 2002 bratry Wiltschovými.
[5]Jmenované město Vyhnanov věnuje jako zvláštní milost nově budovanému klášteru v Tišnově. Znovu je pak Vyhnanov jmenován v roce 1238 potvrzením krále Václava I.
[6]Byl zřejmě zničen vpádem Tatarů v roce 1241 a Kumánů v roce 1253.
[7]Pro možnost ozbrojeného výpadu byly hradby opatřeny výpadovými brankami. Jedna z nich sloužila místnímu katovi jako vstup do města.
[8]Hradec plnil funkci pohraniční pevnosti a poté se stal střediskem hradské správy.
[9]Výprava táhla pod vedením Prokopa Holého nejprve na Slovensko k Bratislavě, poté prošla Moravou. Zde se k ní připojili moravští husité vedení Janem Tovačovským, pod jeho vedením byla i oderská posádka s hejtmany Fridrichem Ostrožským a Dobešem Puchalou.
[10]Korybutovič se v Čechách domluvil s tábority, že se spojí s Litevskými a Jan Tovačovský z Cimburka Korybutovičovi odstoupil oderskou husitskou posádku.
[11]Pak se vrací do Oder, aby už v srpnu téhož roku odešel s novým oderským hejtmanem Abrahamem do západních Čech k Domažlicím proti poslední 5. křížové výpravě.
[12]Jeroným z Lidéřova daroval roku 1485 městu Odry lázně a městskou radu zavázal k tomu, aby výtěžek byl použit ke zlepšení péče o chudé ve špitále, který již dlouho existoval.
[13]Radnice byla zbourána v roce 1863, aby byl usnadněn průjezd městem. Na jejím místě stojí kašna. Kopie pamětní desky s aliančními znaky je zazděna ve vestibulu současné radnice.
[14]Organizace řemeslníků stejného řemesla.
[15]V roce 1547 je ve městě připomínána škola.
[16]Za jejich vlády došlo k otevřené krvavé vzpouře poddaných sedláků kvůli robotě, kterou požadoval každý den v týdnu, a to i v pondělí, kdy se konaly týdenní trhy, což bylo v rozporu s tradicí (1617).
[17]Za jejich panování (do roku 1792) se zlepšila organizace práce v zemědělství – vznikly nové dvory, např. Dvořisko, Vítovka a panský dvůr v Odrách.
[18] Vzpoura v roce 1782 byly potlačena až přivolaným vojskem.
[19] Její nadací byly postavena oderská nemocnice s infekční částí a klášterní škola.
[20]Podnik známý pod názvem Optimit, dnes Semperflex, a. s., je nejstarším gumárenským závodem v České republice.
[21]Dělníci se sdružovali ve spolcích (Svornost), scházeli se v areálu Skalní sklepy a v roce 1907 si postavili Dělnický dům, který je kulturním centrem Oder dodnes.
[22]Je to tzv. Malá budova, součást ZŠ na Komenského ulici.
[23]Jedná se o Základní školu na Komenského ulici v Odrách.
