105. výročí železniční tratě Suchdol n/O. - Budišov n/B.
Dne 4. března 1836 udělil císař Ferdinand privilegium ke stavbě tzv. Severní dráhy na trase Vídeň - Přerov - Bohumín. Výstavba této železnice se započala v r. 1837 u Vídně a již příští rok překročila rakousko - moravskou hranici. Další úsek tratě Břeclav - Přerov byl dán do provozu r. 1841, odtud byla vybudována v témže roce odbočka do Olomouce. Stavba druhé části této trati Přerov - Lipník - Suchdol - Bohumín se z nedostatku finančních prostředků poněkud protáhla, takže první vlak v Ostravě a Bohumíně uvítali až 1. května 1847. Po osmi letech pak byla v prosinci r. 1855 zprovozněna ještě trať Svinov - Opava. Původně byla celá Severní dráha pouze jednokolejná, ale prudký rozvoj průmyslové výroby a těžby uhlí na Ostravsku si vynutil rozšířit trať o druhou kolej. Tyto úpravy se konaly po etapách plných jedenáct let a celá dvoukolejná trať byla předána veřejnosti 1. ledna 1874.
Po vybudování Severní dráhy a jejich hlavních odboček se započalo v 80. letech minulého století s výstavbou místních, nebo tzv. lokálních tratí. Ze stanice Suchdol n. O. to byla jako první stavba železnice do Nového Jičína, dokončená již v r. 1880. Další lokální trati Suchdol - Fulnek a Suchdol - Budišov byly slavnostně otevřeny 15. října r. 1891. Suchdol se tak stal malým, ale významným regionálním železničním uzlem.
Teď už však věnujme slíbenou pozornost trati Suchdol - Budišov. Trať je dlouhá 39 km a celkově má 10 stanic a zastávek. Její výstavba však nebyla tak úplně hladkou záležitostí.
Zvláštní vlak Suchdol - Vítkov 18.10.1987 v Suchdole n. O. Foto: Mojmír Leštinský
Teprve po několikaletých jednáních, slibech a odkladech bylo konečně přikročeno k vlastním pracím na jaře r. 1890. Stavba tratě byla uskutečněna firmou von Neberle a financována Severní dráhou Ferdinandovou. Výstavba dráhy uskutečňovaná bez jakékoliv mechanizace byla neuvěřitelně krátká a trvala pouze jeden a půl roku.
V Suchdole, asi 100 m napravo od fulnecko - budišovského nástupiště, stojí železniční depo, sloužící převážně potřebám zdejších lokálních drah. Součástí depa původně m. j. byly výtopna, vodárna a sklad uhlí - zde se roztápěly a vyzbrojovaly lokomotivy před výjezdem na trať. Na těchto tratích jezdily pouze menší lokomotivy - tzv. tendrovky, které měly vzadu malý zásobník na uhlí a po obou stranách kotle tendry na vodu. Naproti zmíněného nástupiště byla vzadu na kolejišti zabudována železniční točna na otáčení lokomotiv nebo případně jiných kolejových vozidel o 180 stupňů.
Suchdol nad Odrou je východiskem pro výlety do CHKO Poodří. Z hlavní budovy žel. nádraží se podchodem dostanete na nástupiště místní žel. tratě do Nového Jičína a k autobusové zastávce u hotelu, kudy prochází žlutě značená evropská dálková turistická cesta E3 (Atlantik - Ardeny -Eisenach - Dukla). Podchod již několikrát zaplavila voda při záplavách na řece Odře, kdy se voda rozlévá v široké nivě Poodří.
Tak tedy konečně pomyslně nasedneme do vlaku a cestou si povíme alespoň několik zajímavostí, které možná ještě ne-znáte. Trať ze Suchdolu vede souběžně s hlavní dráhou ve směru na Hranice na Moravě, kde se za přejezdem silnice Nový Jičín- Odry obloukovitě obě tratě rozcházejí. A právě tady, v ohybu hlavní tratě, byla v lednu 1945 do okolního křoví vyházena z vlaku mrtvá těla převážených politických vězňů. V Suchdole na hlavním nástupišti tratě Bohumín - Přerov je k této události zasazena pamětní deska s tímto textem:
DO KOLEJIŠTĚ TOHOTO NÁDRAŽÍ BYLO DNE 19.1.1945 NACISTY Z TRANSPORTU SMRTI VYHOZENO 47 NEZNÁMÝCH UMUČENÝCH POLITICKÝCH VĚZŇŮ RŮZNÝCH NÁRODŮ. BYLI ZAHRABÁNI U ŘEKY ODRY. PO OSVOBOZENÍ RUDOU ARMÁDOU V ROCE 1945 BYLI DŮSTOJNĚ POHŘBENI NA MÍSTNÍM HŘBITOVĚ, KDE JIM NA VĚČNOU PAMĚŤ BYLA VYBUDOVÁNA MOHYLA. ČEST JEJICH PAMÁTCE! MNV SPB ČSD SUCHDOL N. O. 1973
Žel. trať v úseku Suchdol - Mankovice tvoří hranici CHKO Poodří vyhlášené v roce 1991. Při stavbě trati před zastávkou v Mankovicích byly nalezeny v hloubce 70 cm předměty bronzové kultury. Bylo vykopáno celkem 88 ks různých předmětů z 5. stol. před naším letopočtem. Údajně ozdoby patřily pohřbené vznešené ženě z oné doby, ale řada archeologů se domnívá, že šlo spíše o nějaké z neznámých důvodů úmyslně zakopané vlastnictví. Na zastávce Mankovice stojí nyní jen přístřešek, původní zděná budova byla zbořena počátkem osmdesátých let. Mezi přístřeškem a silnicí roste památný strom - lípa srdčitá, jejíž věk se zřejmě shoduje se stářím žel. tratě.
Odtud pokračuje trať klikatě přes pole až k silničnímu přejezdu. Ještě před silničním přejezdem můžete po levé straně žel. tratě vidět malou vodní elektrárnu se třemi turbínami vybudovanou na obtočné strouze u řeky Odry. Po pravé straně za silnicí se v zeleni schovávají bílé budovy kafilérie, na jejíž provoz Vás upozorní i charakteristický zápach.
Za mankovickým mostem se řeka Odra přibližuje těsně pod úpatí Pohořského kopce, proto musel být pro trať asi v délce 200 m odkopán svah a zpevněn vysokou kamennou zdí. Při stavbě tohoto zářezu se narazilo na čedič mající původ v lávovém výlevu, který je pro kulmské podloží tvořené drobami, slepenci a břidlicemi zvláštností.
Železniční přejezd u nového mankovického silničního mostu je hranicí přírodního parku „Oderské vrchy“ vyhlášeného v roce 1994 OkÚ v Novém Jičíně k ochraně krajinného rázu a přírody části novojičínského okresu zasahující do Nízkého Jeseníku. V místech, kde se železniční trať odpoutává od řeky Odry, můžete po levé straně sledovat blížící se město Odry - první město na řece Odře od pramene. V okolních kopcích oderské kotliny se dolovalo stříbro a olovo, významná byla i těžba břidlice.
Oderské nádraží se nachází na 10. km a bylo postaveno již v roce 1890, skladiště pak v r. 1920 a v r. 1925 byla přistavěna dnes již neexistující nádražní restaurace. Železniční přejezdy na tř. Osvobození a ul. Vítovské chránily v minulosti závory. Rozšířením nejstaršího gumárenského podniku v ČR - Optimitu, došlo ke zrušení části ul. Vítovské, jednoho žel. přejezdu i závor. Za oderským nádražím z tratě vlevo odbočuje rozsáhlá tovární vlečka a. s. Optimit.
Odry v období 1895 - 1900, lokomotiva č. 931 „Starnau“ v době Severní dráhy. Repro sbírka - Mojmír Leštinský
K Odrám se váže narození význačné osoby ve vztahu k železnici. 3. února 1836 se zde narodil Ing. Eduard Gerlich, technik a stavitel horských železničních tratí. Po studiích a působení na vídeňské technice postavil většinu rakouských vysokohorských drah. Od r. 1875 pracoval ve službách Švýcarska, které mu svěřilo projekt stavby železnice na sv. Gotthardu. Postavil ji v letech 1875 - 82, přitom vybudoval 57 tunelů, z nichž nejdelší byl svatogotthardský, 15 km dlouhý. V roce 1882 byl jmenován profesorem polytechniky v Curychu, kde přednášel až do roku 1903 a kde žil do své smrti.
Trať z Oder opět probíhá uprostřed polí k Nové Vsi, odkud se vine těsně pod úbočím kopce Hirniku k zákrutě Odry a dále k zastávce Jakubčovice nad Odrou.
Při průjezdu přes žel. přejezd u Nové Vsi si po pravé straně všimněte mohutného dubu letního u cesty, který je dalším památným stromem na Odersku.
Bronzový poklad z Mankovic - kresba z Rollederovy kroniky
Po levé straně žel. tratě můžete za hlavní silnicí sledovat roztroušenou zástavbu Louček, která sleduje tok řeky Odry. Před železniční zastávkou v Jakubčovicích se po pravé straně k trati přimyká vlečka jakubčovického kamenolomu, který objemem těžby patří k největším v ČR.
Těžba kulmských drob na úbočích kopce Chrastavce (531 m n. m.) začala v Jakubčovicích zásluhou Emila Teltschika v r. 1875 v kamenolomu označovaném jako provoz č. I, který byl situován blíže k Odrám. Výstavbou žel. tratě se zařízení na zpracování kamene přesunulo nad železniční zastávku. Původně se vagóny nakládaly kamenem přímo na trati, v r. 1911 se začala stavět vlastní vlečka, nová třídírna a svahový zásobník, který se dochoval v pravém svahu za žel. zastávkou. Nynější vlečka s garáží pro posunovací lokomotivy spolu s novou třídírnou, drtiči a kalovým hospodářstvím byly vybudovány v letech 1973 - 74.
Podle oderského kronikáře prof. A. Rolledera musel být za žel. zastávkou v Jakubčovicích odstřelen kus mohutné skály a v délce 300 m přeloženo koryto řeky Odry, aby byl získán potřebný prostor pro železniční trať.
V místě, kde se před žel. přejezdem silnice z Jakubčovic do Heřmánek přimyká spolu s Odrou k žel. trati, stávalo ještě v osmdesátých letech zařízení druhého kamenolomu, který vznikl jako samostatný, po znárodnění se však stal součástí tzv. „Teltschikova“ kamenolomu jako provoz č. II. I tento kamenolom měl svou vlečkovou kolej, kde se do jejího zrušení posunovaly vagóny el. navijákem. Mezi světovými válkami vedla k této vlečce nákladní lanová dráha přivážející kamení z dnes již zaniklého kamenolomu zvaného „Skalka“ (nad Jakubčovicemi ve svahu pod přírodní rezervací „Suchá Dora“). Provoz lanovky však byl drahý a tak záhy došlo k jejímu zrušení a byla prodána na Zakarpatskou Rus. Za zmínku rovněž stojí využívání válečných zajatců při pracích v kamenolomu. Francouzští a později britští zajatci byli ubytováni v dnes již zbouraných barácích po pravé straně nad tratí mezi oběma výše zmíněnými kamenolomy. Po válce byli pro práci v kamenolomu využíváni němečtí zajatci. V letech 1951 - 53 byla za Odrou postavena věznice pro naše vězně zaměstnané rovněž v kamenolomu. Její budova nyní chátrá a můžete ji vidět z vlaku po levé straně před žel. přejezdem za jezem a budovou vodárny.
V Heřmánkách je na trati zřízena vlečka pro nakládku dřeva dřevoskladu a. s. Vítkovské lesy. Za jeho areálem můžete spatřit dva opuštěné kamenolomy založené Ing. Hanelem. Současná nádražní budova železniční zastávky Heřmánky mezi Heřmánkami a Klokočůvkem byla postavena teprve v r. 1936 zároveň s dalšími kolejemi pro křižování vlaků.
Původní dřevěná čekárna stála u horního konce Heřmánek a sloužila i obyvatelům blízké moravské obce Spálova. Ti k ní chodívali údolím zv. „Vlkovo“ a přes řeku Odru po dřevěné lávce. Zajímavostí na této původní čekárně byl jediný český nápis: „Tato síň se doporučuje obecenstvu k ochraně“ na celé žel.trati, poněvadž procházela územím s německy mluvícím obyvatelstvem. Po vybudování nynější zastávky obyvatelé Spálova začali využívat jako přístupovou cestu údolí potoka Bralného s novým dřevěným mostem, který r. 1969 strhla řeka Odra a který již nebyl obnoven.
Naproti nádraží, po levé straně tratě, vystupuje z lesního svahu skalnatý ostroh tvořený břidlicemi – „Švédská skála“. Zde se podle pověsti ukrývali obyvatelé Spálova před vojsky za válek proti Švédům a archeologické nálezy zde dokládají existenci hradiště. V současnosti je „Švédská skála“ nádhernou vyhlídkou do údolí řeky Odry na žel. zastávku, Heřmánky a jakubčovický kamenolom.
Žel. zastávka Heřmánky je východiskem zelené turistické značky vedoucí do údolí řeky Odry k poutnímu místu P. Marie ve skále s možností pokračovat dále proti toku Odry do údolí Něčínského potoka nebo Budišovky.
Tady se rozloučíme s údolím řeky Odry a zamíříme do údolí říčky Čermné k Vítkovu. Na počátku údolí mineme po pravé straně samotu - Červenkovský mlýn. Na téže straně před žel. zastávkou Klokočov můžete zahlédnout terénní značení přírodní památky „Na Čermence“, která je významnou ornitologickou lokalitou. Žel. zastávka Klokočov je nyní využívána především houbaři a turisty. V době svého vzniku však sloužila hlavně obyvatelům obcí Klokočova a Kamenky, které leží na protilehlých kopcích 2 km odsud. Budova žel. zastávky Klokočov byla donedávna trvale obydlena. Památkou na parní provoz na této trati je dochovaný vodní jeřáb s vodojemem a studnou po pravé straně trati.
Za zastávkou před žel. přejezdem trať ostře odbočuje doleva. Zde v okolních lesích můžete objevit pozůstatky po bojích na konci 2. světové války - zákopy a rezavé přilby. Celé údolí říčky Čermné je hojně navštěvováno houbaři a sběrači lesních plodů.
Za žel. přejezdem silnice Odry - Vítkov se na pravé straně nachází ve smrkovém lese nedokončená překládací rampa, kde se mezi světovými válkami mělo kamení a štěrk překládat z polní úzkorozchodné drážky na vagóny normálního rozchodu. Žel. vlečka však nebyla zprovozněna ani dokončena pro nedořešené majetkoprávní vztahy k pozemkům. Kamení a štěrk se zde měl dovážet z dnes již zaniklého kamenolomu - tzv. „České skály“, nacházejícího se v ohbí říčky Čermné, kde trať ostře odbočuje vpravo. Před Vítkovem začíná žel. trať stoupat a nad bývalým "Lichtblauovým" mlýnem dosahuje největšího stoupání 28 promile.
Žel. zastávka v Jakubčovicích v období 1895-1900 Repro sbírka - Mojmír Leštinský
Blížící se bývalé okresní město Vítkov vám prozradí po pravé straně stavba čističky odpadních vod a domky podél Oderské ulice. Z vlaku můžete vidět nejzajímavější stavby Vítkova - dominantní novogotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a barokní kostel na místním hřbitově, který je místem posledního odpočinku studenta Jana Zajíce. Rozsáhlá budova před hřbitovním kostelem je bývalý špitál.
V souvislosti s Vítkovem je třeba zmínit, že největší zásluhy na vybudování žel. tratě ze Suchdolu do Budišova má patrně tehdejší starosta Vítkova Dr. Karl Zimmer. Rovněž umístění nádraží ve Vítkově se neobešlo bez sporu. I v tomto případě se Dr. Zimmerovi ve spojení s tehdejším okresním hejtmanem - Johannem Liebischerem, podařilo prosadit nynější polohu nádraží v samotném městě oproti navrhovanému umístění v tehdejší obci Horní Ves (nyní je součástí Vítkova).
Žel. nádraží ve Vítkově s původní nádražní budovou je východiskem modře značené turistické stezky vedoucí od Klokočova do Podhradí v údolí řeky Moravice a na zříceninu hradu Vikštejna. U nádražní budovy stojí restaurace "Na růžku", kde se můžete občerstvit.
V prostoru žel. stanice v místě stávající autobusové zastávky stávalo donedávna překladiště uhelných skladů. Ve směru na Budišov se z žel. tratě rozvětvují vlečkové koleje do skladů potravin, skladů ZNZ a stavebnin. Při výjezdu z Vítkova můžete za žel. přejezdem vidět dva rybníky „Paveláky“ vybudované na horním toku Čermné.
Úsek žel. tratě mezi Vítkovem a Svatoňovicemi je v zimě vystaven větrům, jenž při vysoké sněhové pokrývce způsobují časté závěje a problémy s udržováním provozu na trati.
Žel. zastávka v Čermné ve Slezsku je spojena s překladištěm uhelných skladů a je východiskem pro výšlapy přes samotnou Čermnou do údolí řeky Budišovky a v opačném směru k Zálužné do údolí řeky Moravice. Ze zastávky v Čermné můžete vidět za zalesněným údolím potoka Horníku nově vybudovanou skládku domovních odpadů u obce Nové Těchanovice. Těsně za žel. zastávkou po pravé straně se nachází malé jezírko v opuštěném lomu na břidlici. Za zastávkou Čermná ve Slezsku stoupá trať náhorní rovinou Vítkovské vrchoviny až k zastávce Svatoňovice, kde trať dosahuje nejvyšší nadmořské výšky - 539 m n. m.
Mezi Čermnou a Svatoňovicemi v místě, kde se trať přimyká k silnici, jehličnaté lesy po pravé straně ukrývají další přírodní zajímavost - přírodní památku „Černý důl“ (zimoviště netopýrů v opuštěných štolách po těžbě pokrývačských břidlic). Mimo tohoto chráněného dolu se v okolních lesích nacházejí další jezírka, odvaly a v blízkosti Zálužné i štoly.
Žel. zastávka ve Svatoňovicích, kde se křižují vlaky, je východiskem dalších turistických tras - zeleně značená vede do údolí Budišovky a červeně značená vás zavede ke Kružberské vodárenské nádrži, která zásobuje Ostravský oblastní vodovod vodou z řeky Moravice. Za žel. zastávkou byla po pravé straně zřízena vlečka původně určená pro překladiště umělých hnojiv. Ani s dalším využitím této vlečky pro vybudování spalovny odpadů však místní občané nesouhlasili, proto celá vlečka čeká na další využití. U vlečky stojí vodárenský hydroglobus.
Od Svatoňovic žel. trať dosti prudce klesá po úbočí Holého vrchu (573 m n. m.) do údolí Budišovky, která je levostranným přítokem řeky Odry.
V údolí Budišovky po levé straně žel. tratě prochází silnice z Budišova do Starých Oldřůvek, které leží u hranice vojenského výcvikového prostoru Libavá a v jejichž okolí se nachází řada opuštěných důlních děl po těžbě pokrývačských břidlic. Údolím Budišovky vede z Budišova modrá turistická trasa k doposud činné štole na břidlici, odkud pochází břidlicová krytina používaná při obnově významných stavebních památek m. j. i v Praze. Před Budišovem žel. trať překonává mělké údolí, kde po pravé straně stojí u silnice samota - bývalý zájezdní hostinec „Na Šlézu“. U této samoty pod silnicí stojí kamenný hranečník z doby, kdy tudy procházela zemská hranice mezi Moravou a Slezskem.
Po levé straně žel. tratě se objeví první domy Budišova nad Budišovkou - restaurace „Modrá laguna“ a za ní areál budišovského autokempu s malou vodní nádrží na Rychtářském potoku. Říčku Budišovku žel. trať překonává nejvyšším žel. mostem a přimyká se k zalesněnému svahu kopce, kde se v minulosti konaly tzv. „Letnice“. Po pravé straně se vám otevře pohled na město Budišov n. Bud., které je konečnou stanicí na 39 km dlouhé žel. trati ze Suchdolu.
Městu vévodí monumentální dvouvěžový pozdně barokní farní kostel Nanebevzetí P. Marie z r. 1775 s pozoruhodným vnitřním rokokovým vybavením. Ještě před nádražím trať protíná silnice vedoucí do vesnice Podlesí, dále k poutnímu kostelu Stará Voda a do Města Libavé, které je centrem VVP Libavá.
Těsně před nádražím odbočuje z tratě napravo vlečka k lisovně plastických hmot Linaset, která je největším podnikem v Budišově. Ačkoliv by se mohlo zdát, že město leží v údolí, žel. stanice Budišov má nadmořskou výšku 507 m n. m. V této konečné stanici se parní lokomotivy vyzbrojovaly pro zpáteční cestu do Suchdolu. Byla zde výtopna a prohlídkový kanál, kde se zároveň vysypával popelník. Točna zde nebyla a podle článku Ladislava Bartoně k 100. výročí provozu trati jezdily lokomotivy ze Suchdolu komínem dopředu a z Budišova komínem dozadu - pomocí výhybek se tudíž pouze přesunuly do čela vlaku. Podle vyjádření bývalého přednosty žel. stanice Suchdol n. O. Františka Macka se však lokomotivy po určité době otáčely na točně, aby se jejich kola vlivem četných ostrých oblouků na trati opotřebovávala rovnoměrně.
Žel. stanice v Budišově je východiskem modře značené turistické stezky vedoucí buď přes náměstí do údolí Budišovky k Hadínce a ke Klokočůvku nebo přes Podlesí na vyhaslou sopku - Červenou horu s hydrometeorologickou stanicí na vrcholu (750 m n. m.). Samotný Budišov nabízí řadu historických památek, Muzeum břidlice a řadu výletních tras do okolí (např. k malé hrázi Kružberské přehrady, ke zřícenině hradu Vikštejna nebo k vodní nádrži u Guntramovic). Donedávna poskytovala občerstvení cestujícím restaurace v nádražní budově. Nyní vám občerstvovací a ubytovací služby nabídne několik restaurací přímo ve městě.
Doufáme, že vás náš popis zajímavostí podél žel. tratě Suchdol n. O. - Budišov n. Bud. zaujal a že vás naláká k projížďce vlakem nejen za prací a povinnostmi, ale i za odpočinkem a poznáním.
Text: Jan Král a Ing. Petr Lelek.
Použitá literatura:
František Šustek: 80. let železniční trati Suchdol - Budišov, Oderské vrchy, ročník V./1972, čís. 1-3, str. 16 - 27
Alis Běhálek: 100 let tratí Suchdol n. Odr. - Fulnek a Budišov n. Budišov.
Rukopisné vzpomínky Ludvíka Ambrože k historii kamenolomu v Jakubčovicích n. O.
(jk-2012)
