• Titulní strana
• Historie oblasti
• Zajímavé lokality
• Švédská skála pod Spálovem

 

Švédská skála pod Spálovem

Již v dávné historii bylo toto místo navštěvováno lovci, odkud pozorovali přirozenou migraci zvěře. Dokládá to nález  šipky z pozdní doby bronzové a neolitická, parohová palice, nalezená 500 m severněji u Švamlova mlýna (depozitář Spálov). Ve středověku sloužilo toto místo jako strážní stanoviště před hrozícími vojenskými útoky ze strany Polska.

Počátken 20. století zaznamenal oderský historik Anton Rolleder pověsti, v nichž se praví, že „Švédská skála“, původně nazývaná „Véclova skála“, byla jedním z míst Břetislavovy obranné linie českých zemí[1]. Tato obranná linie měla být vybudována po tzv. osvobození Moravy v létech 1025 – 1029. Hraniční čárou se v těch dobách stala řeka Odra.

Po zdařilém výboji knížete Břetislava do Polska v roce 1039 se však linie stala druhořadou, počala chátrat a hlavní tíhu obrany v našem prostoru převzalo hradiště Hradec (Hradec nad Moravicí). Teprve velmi vážný válečný konflikt s výbojnými Tatary (Mongoly)[2] v roce 1241, donutil krále Václava I. k její obnově[3]. 

Je velmi pravděpodobné, že na Švédské skále byla postavena vysoká strářní věž, kterou s ostatním opevněním od masivu kopce odděloval hluboký šíjový příkop s valem. Ten by sloužil posádce k obraně před útokem, vedeném z náhorní plošiny od Spálova. Byly zbudovány zcela určitě palisády a dva dřevěné sruby, po nichž zde zůstaly dvě upravené plošiny. To vše potvrzují zemní tvary, které se zde dochovaly. Strážiště „Švédská skála“, bylo pravděpodobně předsunutým bodem většího obranného objektu, nacházejícího se na vrcholu planiny, kterému se říká „Na Hradišti“. Od západu byla planina střežena z vysoké věže na vrchu „Stráž“.

Nyní se však zmíníme o vzniku názvu „Švédská skála“:

V období konce třicetileté války[4], kdy Mansfeldova vojska z hradu Fulnek drancovala široké okolí (1642-1650), se skrývalo civilní obyvatelstvo v lesích na nepřístupných místech. Dle pověstí se právě zde měli civilisté pokusit o přepad zdecimované švédské jednotky, rabující ve Spálově. Oddíl Švédů byl na cestě pod skálou zaskočen a na hlavu poražen. Mrtví pak byli zahrabáni v místech poblíž žel. zastávky ČD Heřmánky[5].

V okolí Švédské skály bylo zřízeno několik úkrytů lidí ze Spálova. Zvláště pak v blízkosti skály „Čížavica“[6], kde místům říkali „Chléviska“[7]. Dalším místem úkrytu je lokalita „V kotloch“[8]. Nachází se v příkrém lesním svahu nad řekou Odrou v úrovni lokality „Hradiště“[9]. Také na lokalitě „Štědrovo“ se spálovští ukrývali. Místo dostalo název od štědře rozdávaných podplameníků[10], když se některému z obyvatel podařilo upéct chleba ve svém opuštěném stavení.

Místní luboměřský písmák Rudolf Mík se pokusil amatérskými výkopy osvětlit některá historická tvrzení. Podařilo se mu vykopat se svými spolupracovníky na Švédské skále několik kusů tuhované keramiky a hrot do kuše. Jeho nálezy byly zařazeny do 13. až 14. století[11]. Také novodobí hledači byli úspěšní. Mimo bronzové šipky zmíněné výše, byla pod patou skály nalezena hrouda surového železa (lupa)[12], která dle velikosti může pocházet ze 13. století[13]. Na skále ve starém ohništi byly dále nalezeny menší střepy keramiky z období 14. století a železné hroty které pravděpodobně poházejí z okovaného cepu[14]. Tyto nálezy potvrzují pravdivost vojenského významu tohoto místa v dávné historii.

Zajímavé jsou ale též nálezy z časů nedávných. Byl nalezen zajímavý čtyřbřitý nůž, který byl vsazován do násady. Tento nástroj pravděpodobně sloužil k odkorňování kulatiny a pootočením nože mohla být odstraňována kůra daného průměru stromu. Nález malého majzlíku by mohl mít souvislost s osobou luboměřského písmáka Rudolfa Míka, který zde po II. světové válce tesal do skal památné nápisy[15].

Švédská skála není zajímavá pouze historicky. Jde o geologický útvar, porostlý zajímavými mechorosty, bylinami či zakrslými formami dřevin. Tato bohatá rozmanitost rostlin se projevuje i ve výskytu drobných živočichů. Proto prosíme návštěvníky, aby se chovali ohleduplně. Nechť vám přinese altánová vyhlídka s posezením, zřízená Lesy ČR,  vzácné chvilky pohody a rozjímání  s přírodou.

Květoslav Wiltsch (2010), předseda Historicko-vlastivědného spolku

Upravil: Jiří Kucharz (jk-2012)

Prameny:

Vítkovsko 1961/11 – 12

Ústní zpráva o pověsti a nálezech kostí od p. Kristíny Švarcové z Klokočůvku (1985).

Anton Rolleder: Dějiny města a soudního okresu Odry (Odry-2002).

http://cs.wikipedia.org/wiki/1241 (12.04.2012)

http://www.ceskykutil.cz/tvorime/stara-remesla-a-tradice/

[4] Třicetiletá válka (1618–1648) byl evropský ozbrojený konflikt, známý především jako vyvrcholení sporů mezi římskokatolickou církví a zastánci vyznání, která vznikla po reformaci v 16. století, tedy kalvinismem a luteránstvím. Neméně důležitou příčinou války byl také boj evropských zemí o politickou nadvládu.

[5] Že se tak mohlo stát, dokládají nálezy lidkých kostí v polích při stavbě trati (1890-1891) a nález měděné kloboukové přezky na lokalitě „Štědrovo“. Přezka je zdobena vbíjeným stříbrem s ozdobnými, tepanými prvky.

[6] Skalní ostroh na protějším břehu řeky Odry nad rekreačním areálem „Spálovský mlýn“.

[7] Místo poblíž skály „Čížavica“, kde byl ukrýván dobytek.

[8] Název odvozen od toho, že zde ve společném kotli vařívali společnou stravu.

[9] Předsunutý objekt, které podle traťového názvu Hradišťo – Hradiště  stávalo na náhorní plošině mezi potokem Brálný ( něm. Hradischkabach )  a vrcholem kopce zvaného Stráž.

[10] Zdejší chlebové pečivo v podobě placky.

[11] Průzkum, měření a zhotovení jednoduchého plánku Švédské skály provedli v roce1960 Antonín Brňák a František Šustek, tehdy pracovník muzea ve Vítkově.

[12] Nízkým redukčním pecím se říkalo „vlčí“ a železné hroudě vzniklé redukcí „vlk“ nebo „lupa“.

[13] Naši předkové již používali kožené měchy a dosahovali žáru okolo 1400˚C. Redukovali rýmařovskou rudu bohatou obsahem železa. Před vsázkou do pece jí upravovali – drtili na menší kusy a žíhali v ohni. Roztavená struska se vypouštěla otvorem, kudy se před tím dmýchal vzduch (dyznou – dmyšnou). Dík jednoduchému konstrukčnímu fíglu vyrobit nízkouhlíkatou (kalitelnou) ocel vhodnou pro výrobu nástrojů i zbraní.

[14] Úplně stejné hroty se údajně našly i na hradu Šostýn (Tichánek–2010).