Herzmansky August

Na začátku března roku 1863 uvádí společenské rubriky vídeňských novin titulky „Herzmansky eröffnet“ (Herzmansky otevírá). Mladý obchodník August Herzmansky, po zaprotokolování vlastní firmy dne 3. března 1863 u vídeňského obchodního soudu, otevírá na výhodném a frekventovaném místě Vídně – Kirchengasse č.4 v VII. okrese, obchod s koloniálním zbožím.

Připravuje pro obyvatele Vídně a okolí opravdu velké překvapení – prodej zboží za pevné ceny[1]. Tento způsob prodeje přiláká do jeho obchodu nové zákazníky a umožní mu tak v následných letech rozvoj jeho obchodních aktivit. Kdo byl tento mladý muž, odkud přišel a jaký vliv měl na rozvoj obchodu ve Vídni ? Vydejme se proto podrobněji sledovat životní osudy oderského rodáka Augusta Herzmanského.

Dne 22.března roku 1815 vstoupili do svazku manželského v oderském kostele sv. Bartoloměje 25-ti letý Georg Herzmansky – soukenický mistr z domu čp.273[2] na Zámecké ulici (Schlosberggasse) a mladičká 18-ti letá Anna Hartenschneider[3].V Odrách se pak usadili na náměstí v domě čp.39 a později v domě rodičů manželky čp.36.

Měli spolu celkem 8 dětí, 7 synů[4] a 1 dceru[5]. Syn August se jim narodil 26. června 1834 v domě na náměstí čp.36. Malý August získal základní vzdělání na městské farní škole v Odrách. Jeho rodiče původně předpokládali, že se podle rodinných tradic bude věnovat soukenickému řemeslu a půjde do učení k některému oderskému soukenickému mistrovi. Situace na Odersku, však nebyla pro toto povolání příznivá. Bylo zde 137 soukenických mistrů, 38 tovaryšů a cca 100 učňů a pomocníků, přičemž potřeba výroby sukna klesala z důvodu mírových poměrů. Rodiče proto poslali Augusta do hlavního města habsburské monarchie - Vídně, aby se tam vyučil obchodnickému řemeslu. Bylo to v bouřlivém revolučním roku 1848, kdy studenti s řemeslnickými tovaryši stavěli v ulicích Vídně barikády.

August Herzmansky se však práce na barikádách neúčastnil a usilovně hledal učňovské místo v některém vídeňském obchodě, což se mu nakonec podařilo. Po vyučení si v roce 1852 našel zaměstnání u továrníka Schoppa, v továrně na výrobu stuh a krajek. Trvalo pak celých patnáct let než se 29-ti letý August Herzmanský mohl osamostatnit a založit si obchodní živnost. Stalo se tak 3. března roku 1863, kdy na ulici „Kirchengasse“ č.4 v VII. vídeňském okrese - Neubau otevřel obchod s koloniálním zbožím. Z hlediska obchodní strategie to byla velmi dobrá volba, protože ulice ústila do prestižní a rušné třídy „Mariahilferstrasse“ s hojně navštěvovaným poutním kostelem „Mariahilf“ poutníky z Vídně i celé habsburské monarchie.

Rok 1863 byl pro Augusta Herzmanského vůbec příznivý. Oženil se s o pět let mladší Amalií Karesch[6] a byl přijat do grémia vídeňských obchodníků. Příznivé podmínky pro rozvoj obchodu pak trvaly až do roku 1873, kdy vypukla v Rakousku dlouhotrvající hospodářská krize, která měla za následek pokles kupní síly jeho zákazníků. Aby se vyhnul recesi, tak August Herzmansky uzavřel v roce 1879 výhodnou společenskou smlouvu s vídeňským obchodníkem Alfredem Gerngrossem, s nímž pak vedl firmu společně až do roku 1881. V prosinci roku 1881 přenesl svůj obchod na nároží ulice „Stiftgasse“ čp.1 a „Mariahilferstrasse“ čp. 26. V průběhu 80. let 19. století se firmě dařilo, což umožnilo ve 2. polovině 80. let 19. století Herzmanskému výstavbu pětipodlažního obchodního domu na ulici „Stiftgasse, v místech domů čp.1 až čp.3. Provoz slavnostně zahájil v prosinci roku 1888 aod 21.dubna 1888 změnil i organizační strukturu firmy. Firma se změnila na veřejnou obchodní společnost s názvem „August Herzmansky“ se sídlem ve Vídni. Jejími společníky se stali zakladatel August Herzmansky a Johann Herzmansky[7], prokuristou byl pověřen Eduard Herzmansky[8]. V roce 1892 obchodní společnost „August Herzmansky“ rozšiřuje své obchodní objekty na Mariahilferstrasse a mění sortiment prodávaného zboží, přičemž převažuje nabídka textilního zboží.

V letech 1896 až 1897 společnost pokračuje ve svých podnikatelských aktivitách a zahajuje výstavbu pětipodlažního domu na ulici Stiftgasse čp.3. Projekt zpracoval Maximilián Katscher[9], vlastní stavbou byl pověřen stavitel Alois Schumacher. Základem stavby byl rozsáhlý vnitřní dvůr s galeriemi. Na konci dvora bylo dvojramenné schodiště s mramorovými schody a zábradlím s bronzovými ornamenty. V čele mezi-schodiště 1. a 2. patra byla umístěna busta zakladatele Augusta Herzmanského. Celý interiér připomínal honosný divadelní sál, přičemž fasáda i interiér byly velmi dekorativní ve stylu vrcholného elektismu, připomínající svoji bohatostí inspiraci rokokem. Funkční dispozice vycházela z provozních požadavků. Výzdoba interiéru a fasáda, jako by měly tuto funkčnost zamaskovat. V proskleném přízemí stavby byla umístěna kavárna „Buen retiro“[10]. Uliční fasáda byla členěna pilastry, prostor mezi nimi byl vyplněn velkými skleněnými tabulemi. Dům byl vybaven třemi osobními a nákladními výtahy, parním nízkotlakým vytápěním a elektrickým osvětlením. V dobovém tisku se o něm psalo jako o jednom z divů tehdejší architektury. Obchodní objekty společnosti „A. Herzmansky“ se na konci 90. let 19. století staly největším prodejním místem s textilem v celém Rakousko-Uhersku. Jeho zákazníky tvořil především střední stav a aristokracie.

Pokusme se nyní krátce nahlédnout i do soukromého života rodiny Herzmanských. Bydleli nedaleko obchodních objektů firmy ve svém měšťanském domě na ulici „Lindengasse“, čp.10[11] v VII. vídeňském okrese - Neubau. Jejich byt velikostí i strukturou[12] odpovídal společenskému postavení rodiny a byl zřejmě srovnatelný s bydlením vídeňských elit. Společenský život rodiny se odehrával v salonu s mahagonovým stolem, pohovkou se čtyřmi křesly a dvěma židlemi, mahagonovým stolkem a dvěma lenoškami. Jako depositář míšenského a vídeňského porcelánu sloužila salonní skříňka s prosklenými dvířky. Podlahu pokrýval koberec „smyrna“[13]. Salon byl osvětlen skleněným plynovým lustrem. Dalšími místnostmi bytu byla jídelna, tři ložnice, herna s kulečníkem, kuchyň, přípravna a spíž. Součástí bytu byl i pokoj pro služebnictvo. Ten byl skromně vybaven dvěma lůžky, stolem se dvěma židlemi, skříni, nočním stolkem, odkládací poličkou a zrcadlem. Podlaha byla potažena obyčejným linoleem a osvětlení pokoje zajišťovala malá plynová lampa. Rodina Herzmanských vlastnila i letní sídlo – rodinnou vilu čp.1 a zahradní domek čp.6 ve Weidlingau na ulici Wurzbach Road[14]. Zde ubytovávali hlavně hosty při déle trvajících pobytech, mezi nimi to často byli i Augustovi příbuzní z jeho rodných Oder.

Vila čp.1 byla vybavena salónem s prosklením orientovaným do zahrady, třemi ložnicemi, dvěma pracovnami, dvěma dalšími pokoji a kuchyní. Zahradní domek čp.6 měl dva pokoje, kabinet, ložnici, kuchyni se spíží a pokoj pro služebnou. Pozoruhodná je však skutečnost, že ve vybavení těchto domů se nevyskytovaly obrazy, sochy, hudební nástroje apod., což pravděpodobně ukazuje na vlažný vztah rodiny k „vyšší“ kultuře.

August Herzmansky byl velmi bohatý muž a kromě přepychového bydlení si svého bohatství zřejmě moc neužíval. Jeho životní styl odpovídal jeho kořenům - střední vrstvě měšťanstva, uchovávající si jistou míru skromnosti a šetrnosti. Neobvyklý, na rozdíl od ambic vídeňského podnikatelstva, byl i jeho nezájem o povýšení do šlechtického stavu.

Manželé Herzmanští neměli děti a snad proto věnovali značné prostředky na pomoc chudým a nemocným dětem. Nelze však přehlédnout, že tato charitativní a humanitární činnost Augusta Herzmanského vylepšila u vídeňského obyvatelstva i jeho podnikatelský profil a zvyšovala tak jeho oblíbenost u zákazníků. Roku 1887 požádal August Herzmansky vídeňského architekta Maxmiliána Katschera o vypracování projektu dětské zotavovny pro rekonvalescenci dětí, propuštěných z vídeňské dětské nemocnice. A už v roce 1888 byla zotavovna skutečně postavena ve Weidlingau - Wurzbachtal[15], západně od Vídně.

Ve své dobročinné činnosti August Herzmansky nezapomínal ani na své rodné město Odry. Poskytl finanční dar na zřízení mateřské školky přístavbou fürstensberské dívčí školy (klášter ctihodných sester II. řádu sv. Františka), která byla dokončena a vysvěcena 2. září 1896. Projekt přístavby mateřské školky vypracoval oderský stavitel Franz Juchelka[16], administrativní zajištění stavby provedl oderský děkan Johann Bardutzky. Dvě místnosti mateřské školky a kuchyně byly situovány do přízemí. V 1. patře budovy byla umístěna obývací a pracovní místnost a ložnice, ve 2. patře pak byla další pracovní místnost a slavnostní sál, které pravděpodobně provozně příslušely dívčí škole. Vstup do této části budovy byl samostatným vchodem.

Na založení chudinské nadace pod jeho jménem daroval 10.000 zl. r. m. Pozornost věnoval i farnímu kostelu sv. Bartoloměje, kde přispěl 1.000 zl. na opravu a vnitřní vybavení kostela a rovněž financoval malbu obrazů sv. Augustina na okenních sklech kostela. Dokonce v době vánoc každoročně věnoval pro 12 dívek a 12 chlapců kompletní oblečení a v dalších letech to bylo již pro 24 dívek a 24 chlapců.

August Herzmansky umírá ve Vídni, 5. prosince roku 1896, ještě před dokončením stavby „prostředního domu“ na Stiftgasse čp.3. Jeho žena Amalie ho následovala o 6 let později, 28. srpna roku 1902. Oba byli pohřbeni v malém rodinném mauzoleu[17] ve Vídni IVX, na hřbitově v místní části Hadesdorf - Weidlingau, poblíž jejich letního sídla.

Hlavními dědici byli určeni, již uváděný Johann Herzmansky – společník firmy a Friedrich Herzmansky[18]. Dosavadní prokurista firmy Eduard Herzmansky obdržel z pozůstalosti Augusta Herzmanského 100.000 zl. za podmínky, že je vloží do společnosti jako svůj podíl. Dne 29. prosince roku 1896 byla sjednána společenská smlouva o nové veřejné obchodní společnosti pro obchodování se smíšeným zbožím na Mariahilferstrasse čp.26 se starým názvem „A.Herzmansky, Wien“. Johann a Eduard Herzmanští však nebyli úspěšní a proto byla firma v roce 1904 přeměněna v komanditní společnost[19], kde oba bratři byli nadále zastoupeni v jejím vedení.

V roce 1906 vstoupil do společnosti Johann Faibingl, který obchodní dům rozšířil o další budovu a za dva roky zvětšil své prostory o sousední domy čp.5 až čp.7 na ulici Stiftgasse. Dalším rozvojem prošla firma v roce 1928, kdy zabrala budovu čp.30 na Mariahilferstrasse. To už však bylo bez účasti zástupců rodiny Herzmansky, kdy Eduard Herzmansky zemřel v roce 1911 aJohann Herzmansky v roce 1924[20]. V letech 2. světové války a v poválečném době prošla firma složitými peripetiemi. Dne 29. června roku 1969 pak došlo k fúzi firem „A. Herzmansky Kaufhaus Gesellschaft m.b.H.“ a „Gerngross Kaufhaus Gesellschaft m.b.H.“ V dalších letech se často střídaly majitelé tohoto vídeňského obchodního objektu, až jej v roce 1998 koupil současný majitel – obchodní řetězec módy Peek & Cloppenburg z Düsseldorfu.

Ještě v roce 1986, při oslavách 125-ti letého výročí obchodního domu„A. Herzmansky“, byla v pátém patře obchodního domu vystavena busta jeho zakladatele. V současnosti je už uložena ve skladě obchodního domu a tak málokdo z návštěvníků tohoto obchodního domu ví, že jeho základy položil mladý muž ze slezského městečka Odry, začínající téměř z ničeho. Jeho původní vize více sortimentního obchodního domu pod jednou střechou na frekventované Mariahilferstrasse slouží zákazníkům z Vídně, Rakouska i dalších zemí dodnes.

Mé poděkování patří panu Emilovi Mateiciucovi za poskytnuti stavebního plánu „Kindergartenu“ v Odrách a panu Karlu Goldovi za překlad souvisejících odborných textů.