• Titulní strana
• Města a obce
• ODRY - významní rodáci

 

ODRY - významní rodáci

Deutsche Übersetzungen...

1. Phdr. et Judr. Heinrich Johann Demel

astronom a matematik, ředitel Tereziánské akademie ve Vídni

Heinrich Johann Demel se narodil 26. listopadu 1808 plátenickému mistru Johannu Demelovi a jeho ženě Regině, rozené Ulmann, v domě č. p. 4 (dnes lékárna). Po absolvování obecní školy v Odrách, piaristické školy v Lipníku nad Bečvou, gymnázia a university v Olomouci studoval na univerzitě ve Vídni filosofii a později absolvoval právně politická studia. Ředitelem Tereziánské akademie byl jmenován 22. září 1850. V roce 1854 se oženil ve Štýrském Hradci se slečnou Frederikou Othylií von Bosset, dcerou majitele panství Trautenberg a rady štýrského stavovského výboru. Dostalo se mu velkého uznání, že mohl soukromě vyučovat fyzice princezny Marii Terezii a Matyldu Marii, dcery jeho císařské Výsosti arcivévody rakouského Albrechta Bedřicha Rudolfa. PhDr. et JuDr. Heinrich Johann Demel zemřel 16. ledna1867 abyl pochován na Matzleinsdorfském hřbitově ve Vídni, Trierstrasse 1.

2. Emil Zimmermann,

sochař, autor oderské kašny

Emil Zimmermann se narodil 1. ledna 1861 v domě č. p. 21 jako syn knihaře Josefa Zimmermanna a jeho manželky Theresie, rozené Raimann. Po absolvování měšťanské školy v Odrách absolvoval odbornou dřevařskou uměleckou školu ve Valašském Meziříčí a po jejím ukončení odešel do Vídně, kde se věnoval sochařství. Zde pracoval v ateliéru sochaře Johanna Schindlera, rodáka z Tošovic a později se osamostatnil. Emil Zimmermann je autorem kašny na Masarykově náměstí v Odrách, tří náhrobků na zdejším hřbitově, desky (plakety) a ozdoby z dubových listů na Jahnově kameni = „Jahnstein“, který původně stával v parku u řeky Odry. V současnosti stojí tento kámen bez desky a ozdob nad Odrami u silnice vedoucí na Veselí v místě vyústění „Veselského chodníku“. Zimmermann vytvořil asi 30 uměleckých děl, většinou sochařských prvků – ozdob, na význačných vídeňských budovách, včetně výzdoby obřadní síně židovské části centrálního hřbitova. Úspěšně svá díla prezentoval na výstavách v Americe (Světová výstava Chicago), v Uhrách (Pest, Rab) a v Dalmácii (Zadar). Byl pohřben společně s rodinou na vídeňském hřbitově Baumgarten, Waidhausenstrasse 52.

3. Alois Klein

královský sekční šéf v Zagrebu - Argamu

Alois Klein se narodil 23. ledna 1836 v domě č. p. 32 jako syn oderského učitele Andrease Kleina. Po studiu gymnázia v Opavě a po právně-politických studiích ve Vídni vstoupil roku 1859 do auditorátní praxe. Roku 1860 se stal vojenským soudcem v hodnosti nadporučíka u 8. hraničního pluku v Hradišce. Prošel řadou vysokých funkcí u soudů v Nové Gradišce, Ogubinu, Zemnuni a Gospiči. Roku 1882 byl jmenován vládním radou chorvatsko-slavonské zemské vlády, kde převzal vedení justičního odboru resortu této vlády a stal se sekčním šéfem a představeným justičního oddělení. Provedl reformu vězeňství v Chorvatsku. Zemřel v požehnaném věku 94 let, 22. dubna 1930 v chorvatském Agramu, dnes městské čtvrti Zagrebu.

4. Prof. Anton Rolleder,

c. k. vládní rada, vlastivědný pracovník a historik

Autor kroniky soudního okresu Odry

Profesor Anton Rolleder se narodil 24. května 1855 v Odrách v domě č. p. 28 na Hranické ulici jako prvorozený syn městského lékaře Antona Rolledera. Studoval na technice ve Vídni matematiku a geometrii. Po dokončení vysokoškolského studia byl roku 1880 ustanoven suplentem na reálce v Novém Jičíně, odkud odešel jako profesor na reálku do Vídně. Později byl přeložen do Steyru, kde působil od roku 1889 jako školní inspektor. Za vynikající pracovní výsledky ve školství byl jmenován vládním radou. V roce 1904 byl jmenován čestným občanem Oder. Autor kroniky „Geschichte der Stadt und des Gerichtsbezirkes Odrau“. Anton Rolleder  byl společně se svou rodinou pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni. Připomeňme zde, že v domě č. p. 15 na Masarykově náměstí  bydlel společně se svou ženou Franziskou, rozenou Rolleder spolupracovník prof. Rolledera na kronice „Geschichte der Stadt und des Gerichtsbezirkes Odrau“ - odborný učitel Vincenz Tomas (4A).

5. Prof. Ing. Eduard Gerlich

projektant a stavitel horských železničních tratí a tunelů, vysokoškolský profesor na polytechnice v Curychu

Profesor Eduard Gerlich se narodil 3. února 1836 v domě č. p. 26 na Hranické ulici jako syn obchodníka se smíšeným zbožím Michaela Gerlicha a jeho manželky Theresie, rozené Müller. Po obecné škole v Odrách, hlavní škole v Lipníku a gymnáziu v Opavě studoval na technice ve Vídni. Roku 1875 projektoval a vedl stavbu tratě přes Gotthardský průsmyk do Švýcarska, kde byl zástupcem vedoucího stavby Ing. Hellwaga a přednostou, později samostatným vedoucím konstrukčního oddělení až do dokončení projektu. Roku 1882 byl povolán jako profesor silničních a železničních staveb na polytechniku do Curychu, kde přednášel do roku 1903. Zemřel v Curychu 14. října 1904 na srdeční zástavu. Byl pohřben - zpopelněním na curyšském hřbitově Sihlfeld.

V tomto domě (č.p. 26) se v roce 1826 narodil i starší bratr Eduarda, Julius Gerlich, letitý, úspěšný oderský starosta  a čestný občan Oder. Je pochován se svou rodinou v rodinné hrobce „Julius Gerlich“ na městském hřbitově v Odrách.

6. MUDr. Ernest Freissler

c. k. vládní rada, zakladatel a 1. ředitel Slezské zemské nemocnice v Opavě

Ernest Freissler se narodil 20. prosince 1836 v  domě č. p. 167 jako syn postřihovačského mistra Johanna Freisslera a jeho manželky Karoliny, rozené Trampus. Gymnázium studoval v Opavě, medicínu na univerzitě ve Vídni. Po jejím ukončení získal doktorát medicíny a chirurgie a byl magistrem porodnictví. V letech 1862 – 63 působil jako aspirant ve všeobecné nemocnici ve Vídni a aspirant institutu pro operatéry. V květnu roku 1865 ho Slezský zemský výbor jmenoval domácím ranhojičem nemocnice Dr. Heidricha v Opavě. V prosinci roku 1868 byl jmenován ředitelem tohoto ústavu. V roce 1866 se stal členem stálé lékařské komise Slezské zemské vlády, které byl předsedou nepřetržitě od roku 1876. Za vynikající podíl na vytvoření zdravotnického systému v korunních zemích obdržel roku 1881 rytířský kříž řádu Františka Josefa a v roce 1891 mu byl udělen titul vládní rada. MUDr. Freissler se oženil s Johanou Hedvikou, dcerou Franze Güntera, c. k. vrchního poštovního správce v Podmoklech. Zemřel 22. dubna 1908 v Opavě.

7. Rudolf Kobiela

sochař a malíř

Rudolf Kobiela se narodil 12. března 1896 v domě č. p. 169 (horní část Potoční ulice), jako syn pozlacovače a písmomalíře. Otec pocházel z Bielska (Těšínské Slezsko) a matka z Nového Jičína. Už jako chlapec projevoval neobyčejný talent ke kreslení a modelování, ale poměry v rodině nedovolily tento talent cíleně rozvíjet. Proto Kobiela po ukončení národní a měšťanské školy odešel do učení na řezbářství k sochaři Tinsovi do Gurschdorfu (Skorošice, okres Jeseník). V St. Pŏltenu (Dolní Rakousko) mohl své řemeslo vykonávat již jako zdatný pomocník, ale do tajů práce s kamenem ho zasvětil až v Klagenfurtu akademický sochař Vogler. Za 1. světové války byl Kobiela zařazen do jednotky zvané „Kriegsgräberabteilung“ = oddíl válečných hrobů. Tato jednotka čítající asi 3000 mužů byla rozdělena do 10 skupin s velitelstvím v Krakově v tehdejší Haliči, dnes Malo-Polska. Jejím úkolem bylo shromažďování padlých do společných hrobů a tyto hroby pietně upravovat. Proto v ní sloužili známí umělci všech národnosti tehdejší monarchie. Na výstavě 1. pěšího pluku v Opavě, kde byl přidělen jako pomocná síla vedoucímu výstavy - sochaři Engelbertu Kapsovi, vystavil několik svých obrazů a byl poprvé veřejně uznán jako umělec. Po skončení války ho Kaps přijal v Saubsdorfu (Supíkovice, Olomoucký kraj) jako spolupracovníka. Zde se začal věnovat také malířství. Vlastními silami se nu podařilo sehnat prostředky ke studiu na uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale v tomto ústavu zůstal jen 1 měsíc. Byl však zásluhou profesora Brŏmse a Thieleho a hudebního skladatele Finkeho přijat do speciální školy profesora Thieleho. Učil se ze zanícením a na první školní výstavě umělecké akademie obdržel cenu za krajiny. V létě 1923 se Rudolfu Kobielovi splnila jeho touha vycestovat na studijní pobyt do Itálie. Na zpáteční cestě ho v Klagenfurtu zcela nečekaně 12. září zastihla smrt. Zemřel ve dvaceti osmi letech na zánět slepého střeva.

Ing. Gustav Gerlich,

továrník a majitel textilní továrny, železniční inženýr

Syn Viktora Mathiase, Ing. Gustav Gerlich - železniční inženýr, se narodil 11. ledna 1845 v Odrách v rodinné vile č. p. 173. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Annou, rozenou Hasenöhal, podruhé s Karolinou, rozenou Waschka, se kterou se oženil v Odrách 1. května 1876. Měli spolu čtyři děti – syna Josefa a tři dcery, Karolinu, Christinu a Hildu. Gustav Gerlich zemřel 12. března 1903 ve Vídni, a byl převezen do Oder, kde byl 15. března 1903 slavnostně pochován v rodinném mauzoleu.

Jeho syn Josef Gerlich se oženil s Christine, dcerou lékaře Raimunda Kunze a po roce 1903 převzal vedení firmy. Zemřel roku 1946 v Odrách a je rovněž pochován v rodinném mauzoleu na městském hřbitově v Odrách.

August Herzmansky

otec rakouských obchodních domů a mecenáš dětské zotavovny ve Weidlingau u Vídně

August Herzmansky se narodil 26. června roku 1834 v Odrách, dům č. p. 36 do rodiny oderského soukeníka Georga Herzmanského. Místní soukenictví bylo v krizi, naděje na zlepšení byla mizivá a tak se rodiče roku 1848 rozhodli  poslat svého syna do učení na obchodníka do Vídně. Bylo to v bouřlivém roce, kdy Vídní duněly dělostřelecké salvy a tovaryši stavěli barikády. Přesto se Augustovi podařilo získat učňovské místo a po několika letech obdržel výuční list. Pracoval v továrně na stuhy a krajky, ale v roce 1863 se osamostatnil a na vídeňské ulici Kirchengasse 4 si otevřel obchod se smíšeným zbožím. V roce 1881 přemístil prodejnu na nároží ulic Mariahilfer Strasse a Stiftgasse, kde vznikl nový obchodní dům „A. Herzmansky“, který patřil k největším v Rakousku-Uhersku. V něm zavedl, v monarchii doposud neznámé pevné ceny. Název „Herzmansky“ vydržel podniku až do roku 1998, kdy byl změněn na „Peek & Cloppenburg“, jméno zakladatele však stále zdobí poslední část původního domu. August Herzmansky zemřel v roce 1896 ve Vídni a byl pohřben, spolu se svou rodinou, na hřbitově Hadersdorf-Weidlingau ve Vídni.

Viktor Mathias Gerlich

továrník  a majitel textilní továrny č.p. 172

Viktor Mathias Gerlich se narodil 10. února 1813 v domě č. p. 45. Dne 23. listopadu 1841 se v Odrách oženil se svoji příbuznou - Annou, rozenou Gerlich. Měli spolu pět synů - Viktora (1. syn zemřel jako dítě na spálu), Gustava, Eduarda, Viktora a Hermanna. Jako majitel textilní továrny působil Viktor Mathias od roku 1843. Zemřel 14. února 1893 v Odrách, v domě na náměstí č. p. 45 a byl pochován v rodinném mauzoleu Gerlichů na městském hřbitově v Odrách.

Josef Gerlich, Johann Gerlich,

Rudolf Gerlich a Anna Gerlich