110. výročí železniční tratě Suchdol n/O. - Budišov n/B.
Dne 4.března 1836 udělil císař Ferdinand privilegium ke stavbě tzv. Severní dráhy na trase Vídeň - Přerov - Bohumín. Výstavba této železnice se započala v r. 1837 u Vídně a již příští rok překročila rakousko - moravskou hranici. Další úsek tratě Břeclav - Přerov byl dán do provozu r. 1841, odtud byla vybudována v témže roce odbočka do Olomouce. Stavba druhé části této trati Přerov - Lipník - Suchdol - Bohumín se z nedostatku finančních prostředků poněkud protáhla, takže první vlak v Ostravě a Bohumíně uvítali až 1. května 1847. Po osmi letech pak byla v prosinci r. 1855 zprovozněna ještě trať Svinov - Opava. Původně byla celá Severní dráha pouze jednokolejná, ale prudký rozvoj průmyslové výroby a těžby uhlí na Ostravsku si vynutil rozšířit trať o druhou kolej. Tyto úpravy se konaly po etapách plných jedenáct let a celá dvoukolejná trať byla předána veřejnosti 1. ledna 1874.
Po vybudování Severní dráhy a jejich hlavních odboček se započalo v 80.letech minulého století s výstavbou místních, nebo tzv. lokálních tratí. Ze stanice Suchdol n.O. to byla jako první stavba železnice do Nového Jičína, dokončená již v r. 1880. Další lokální trati Suchdol - Fulnek a Suchdol - Budišov byly slavnostně otevřeny 15. října r. 1891. Suchdol se tak stal malým, ale významným regionálním železničním uzlem.
Teď už však věnujme slíbenou pozornost trati Suchdol - Budišov. Trať je dlouhá 39 km a celkově má 10 stanic a zastávek. Její výstavba však nebyla tak úplně hladkou záležitostí. Teprve po několikaletých jednáních, slibech a odkladech bylo konečně přikročeno k vlastním pracím na jaře r. 1890. Stavba tratě byla uskutečněna firmou von Neberle a financována Severní dráhou Ferdinandovou. Výstavba dráhy uskutečňovaná bez jakékoliv mechanizace byla neuvěřitelně krátká a trvala pouze jeden a půl roku.
V Suchdole, asi 100 m napravo od fulnecko - budišovského nástupiště, stojí železniční depo, sloužící převážně potřebám zdejších lokálních drah. Součástí depa původně m.j. byly výtopna, vodárna a sklad uhlí - zde se roztápěly a vyzbrojovaly lokomotivy před výjezdem na trať. Na těchto tratích jezdily pouze menší lokomotivy - tzv. tendrovky, které měly vzadu malý zásobník na uhlí a po obou stranách kotle vodojemy na vodu. Naproti zmíněného nástupiště byla vzadu na kolejišti zabudována železniční točna na otáčení lokomotiv nebo případně jiných kolejových vozidel o 180°.
Trať ze Suchdolu vede souběžně s hlavní dráhou ve směru na Hranice na Moravě až za obilní silo.
Na opačné straně za hlavní tratí vedla ze Suchdolu n. O. vedla úzkokolejná vlečka k parnímu mlýnu Josefa Tilla v Dolním Mlýně u Jeseníku nad Odrou o délce 4,052 km. Tato vlečka byla zprovozněna již v roce 1872 a od počátku byla elektrifikována! (Více se o ní dozvíte v obecním muzeu v Suchdole n. O.)
Za žel. přejezdem silnice Nový Jičín - Odry se obě tratě obloukovitě rozcházejí. A právě tady, v ohybu hlavní tratě, byla v lednu 1945 do okolního křoví vyházena z vlaku mrtvá těla převážených politických vězňů. V Suchdole na hlavním nástupišti tratě Bohumín - Přerov je k této události zasazena pamětní deska s tímto textem:
DO KOLEJIŠTĚ TOHOTO NÁDRAŽÍ BYLO DNE 19.1.1945 NACISTY Z TRANSPORTU SMRTI VYHOZENO 47 NEZNÁMÝCH UMUČENÝCH POLITICKÝCH VĚZŇŮ RŮZNÝCH NÁRODŮ. BYLI ZAHRABÁNI U ŘEKY ODRY. PO OSVOBOZENÍ RUDOU ARMÁDOU V ROCE 1945 BYLI DŮSTOJNĚ POHŘBENI NA MÍSTNÍM HŘBITOVĚ, KDE JIM NA VĚČNOU PAMĚŤ BYLA VYBUDOVÁNA MOHYLA. ČEST JEJICH PAMÁTCE! MNV SPB ČSD SUCHDOL N.O. 1973
Železniční trať v úseku Suchdol n. O. - Mankovice tvoří hranici CHKO Poodří, vyhlášené v roce 1991. Při stavbě trati před zastávkou v Mankovicích byly nalezeny v hloubce 70 cm předměty bronzové kultury. Bylo vykopáno celkem 88 ks různých předmětů z 5. stol. před naším letopočtem. Nalezené ozdoby údajně patřily vznešené ženě z oné doby, ale řada archeologů se domnívá, že šlo spíše o nějaký úmyslně zakopaný majetek. Na zastávce Mankovice stojí nyní jen přístřešek, původní zděná budova byla zbořena počátkem osmdesátých let. Mezi přístřeškem a silnicí roste památný strom - lípa srdčitá, jejíž věk se zřejmě shoduje se stářím žel. tratě.
Z Mankovic pokračuje trať klikatě přes pole až k silničnímu přejezdu. Ještě před silničním přejezdem můžete po levé straně žel. tratě vidět malou vodní elektrárnu se třemi turbínami vybudovanou na obtočné strouze u řeky Odry. Na protějším - pravém břehu řeky Odry asi 300 m od MVE roste nejmohutnější památný strom na Odersku - topol černý s obvodem kmene 677 cm.
Po pravé straně za silnicí se v zeleni schovávají bílé budovy kafilérie, na jejíž provoz Vás upozorní i charakteristický zápach. Nad kafilérií můžete na zalesněném úbočí Pohořského kopce nalézt zaniklá důlní díla po těžbě galenitu - stříbrné rudy. Nejznámější je tzv. „Zlatý důl“.
Za mankovickým mostem se řeka Odra přibližuje těsně pod úpatí Pohořského kopce, proto musel být pro trať asi v délce 200 m, odkopán svah a zpevněn vysokou kamennou zdí. Při stavbě tohoto zářezu se narazilo na čedič mající původ v lávovém výlevu, který je pro kulmské podloží tvořené drobami, slepenci a břidlicemi zvláštností.
Železniční přejezd u nového mankovického silničního mostu je hranicí přírodního parku "Oderské vrchy" vyhlášeného v roce 1994 OkÚ v Novém Jičíně k ochraně krajinného rázu a přírody části novojičínského okresu zasahující do Nízkého Jeseníku.
Za železničním přejezdem po levé straně uvidíte patku bývalého silničního mostu se zábradlím. Zde se nachází tabule a lavička 8. zastavení naučné stezky „Stříbrný chodník“, která byla slavnostně otevřena dne 24.3.2001. Tato 7,5 km dlouhá naučná stezka začíná a končí v Odrách, má 13 zastavení a zabývá se přírodou a historií Oderska.
Za řekou Odrou a silnicí můžete vidět soustavu Oderských rybníků (Trněný, Travný, Emauzský a Vraženský rybník a rybník Cíp), které jsou využívány k chovu ryb. Tyto rybníky jsou významným biotopem vodních ptáků a obojživelníků a proto požívají ochrany jako regionální biocentrum. Vraženský rybník a rybník Cíp by měly být vyhlášeny za přírodní rezervaci.
V místech, kde se žel. trať odpoutává od řeky Odry, můžete po levé straně sledovat blížící se město Odry - první město na řece Odře od pramene. Na polích před čističkou odpadních vod a zástavbou města Oder se mělo rozkládat osídlení zvané Vyhnanov, které bylo předchůdcem města Oder. Na zalesněných svazích Veselského kopce můžete objevit zaniklé štoly po těžbě pokrývačských břidlic.
Oderské nádraží se nachází na 10. km a bylo postaveno již v roce 1890, skladiště pak v r. 1920 a v r. 1925 byla přistavěna dnes již neexistující nádražní restaurace. Žel. přejezdy na Tř. Osvobození a ul. Vítovské chránily v minulosti závory. Rozšířením nejstaršího gumárenského podniku v ČR - Optimitu, došlo ke zrušení části ul. Vítovské, jednoho žel. přejezdu i závor. Za oderským nádražím z tratě vlevo odbočuje rozsáhlá tovární vlečka a. s. Optimit - Semperflex.
Trať z Oder vede uprostřed polí ke Kolonce (Nové Vsi).
Ještě před Kolonkou Vsí se Vám po pravé straně v dálce objeví vesnice Vítovka, kde je koupaliště a víceúčelová malá vodní nádrž. Po levé straně můžete za hlavní silnicí sledovat roztroušenou zástavbu Louček, která sleduje tok řeky Odry. Při průjezdu přes žel. přejezd u Kolonky si po pravé straně všimněte mohutného dubu letního u cesty, který je dalším památným stromem na Odersku.
Za Kolonkou se žel. trať vine těsně pod úbočím kopce Hirniku. V jeho zalesněném svahu můžete objevit skalní výchozy s vytesanými německými nápisy. Před Jakubčovicemi n. O. po pravé straně minete v lese ukrytou mysliveckou střelnici a za ní chatovou osadu Loučky. Poté trať vede nad levým opevněným břehem řeky Odry a za ní je vidět domy Sídliště v Jakubčovicích n. O.
Před železniční zastávkou Jakubčovice n. O. je do tratě zprava zaústěna vlečka jakubčovického kamenolomu, který patří objemem těžby k největším v ČR.
Podle oderského kronikáře prof. A. Rolledera musel být za žel. zastávkou v Jakubčovicích odstřelen kus mohutné skály a v délce 300 m přeloženo koryto řeky Odry, aby byl získán potřebný prostor pro železniční trať.
V místě, kde se před žel. přejezdem silnice z Jakubčovic do Heřmánek přimyká spolu s Odrou k žel. trati, stávalo ještě v osmdesátých letech zařízení druhého kamenolomu, který vznikl jako samostatný, po znárodnění se však stal součástí tzv. "Teltschikova" kamenolomu jako provoz č. II. I tento kamenolom měl svou vlečkovou kolej, kde se do jejího snesení posunovaly vagóny el. navijákem. Mezi světovými válkami vedla k této vlečce nákladní lanová dráha přivážející kamení z dnes již zaniklého kamenolomu zvaného "Skalka" (nad Jakubčovicemi ve svahu pod přírodní rezervací "Suchá Dora"). Provoz lanovky však byl drahý a tak záhy došlo k jejímu zrušení a byla prodána na Zakarpatskou Rus. Za zmínku rovněž stojí využívání válečných zajatců při pracích v kamenolomu. Francouzští a později britští váleční zajatci byli ubytováni v dnes již zbouraných barácích po pravé straně nad tratí mezi oběma výše zmíněnými kamenolomy. Po válce byli pro práci v kamenolomu využíváni němečtí zajatci. V letech 1951 - 53 byla za Odrou postavena nová věznice již pro naše vězně. Její budova nyní chátrá a můžete ji vidět z vlaku po levé straně před žel. přejezdem za jezem a budovou vodárny.
Za Jakubčovicemi n. O. trať ostře zatáčí doprava a jde souběžně s řekou Odrou. Před Heřmánkami, kde přechází železnici polní cesta nechráněným přejezdem, roste za řekou Odrou u brodu památný strom - dub letní.
V Heřmánkách je na trati zřízena vlečka pro nakládku dřeva dřevoskladu a. s. Vítkovské lesy. Za jeho areálem můžete spatřit dva opuštěné kamenolomy založené Ing. Hanelem.
Mezi Heřmánkami a Klokočůvkem stojí žel. zastávka Heřmánky postavená spolu s dalšími kolejemi pro křižování vlaků až v r. 1936.
Původní dřevěná čekárna stála u horního konce Heřmánek a sloužila i obyvatelům blízké moravské obce Spálova. Ti k ní chodívali údolím zv. "Vlkovo" a přes řeku Odru po dřevěné lávce. Zajímavostí na této původní čekárně byl jediný český nápis: "Tato síň se doporučuje obecenstvu k ochraně" na celé žel.trati, poněvadž procházela územím s německy mluvícím obyvatelstvem. Po vybudování nynější zastávky obyvatelé Spálova začali využívat jako přístupovou cestu údolí potoka Bralného s novým dřevěným mostem, který r. 1969 strhla řeka Odra a který již nebyl obnoven.
Naproti nádraží, po levé straně tratě, vystupuje z lesního svahu skalnatý ostroh tvořený břidlicemi - "Švédská skála". Zde se podle pověsti ukrývali obyvatelé Spálova před vojsky za válek proti Švédům a archeologické nálezy zde dokládají existenci hradiště. Lesy ČR s. p., polesí Vítkov, zřídily v r. 2000 na "Švédské skále" dřevěný altánek, ze kterého se můžete pokochat nádherným výhledem do údolí říčky Čermné a do údolí řeky Odry na žel. zastávku, Heřmánky a jakubčovický kamenolom.
Za železniční zastávkou Heřmánky se rozloučíme s údolím řeky Odry a zamíříme do údolí říčky Čermné k Vítkovu. Na počátku údolí mineme po pravé straně samotu - Červenkovský mlýn. Na téže straně před žel. zastávkou Klokočov můžete zahlédnout terénní značení přírodní památky "Na Čermence", která je významnou ornitologickou lokalitou.
Žel. zastávka Klokočov je nyní využívána především houbaři a turisty. V době svého vzniku však sloužila hlavně obyvatelům obcí Klokočova a Kamenky, které leží na protilehlých kopcích 2 km odsud. Budova žel. zastávky Klokočov byla donedávna trvale obydlena. Nyní je terénní základnou ochránců přírody z Oder. Památkou na parní provoz na této trati je dochovaný vodní jeřáb s vodojemem a studnou po pravé straně trati. Vodní jeřáb s vodojemem byl ochránci přírody z Oder v roce 2000 uveden do provozuschopného stavu a je využíván k doplňování vody do parních lokomotiv při pravidelných jízdách „Country expresů“.
Za zastávkou před žel. přejezdem trať ostře odbočuje doleva. Zde v okolních lesích můžete objevit pozůstatky po bojích na konci 2. světové války - zákopy a rezavé přilby. Rovněž zde můžete najít zajímavé skalky - výchozy hrubozrnných slepenců. Celé údolí říčky Čermné je hojně navštěvováno houbaři a sběrači lesních plodů.
Za žel. přejezdem silnice Odry - Vítkov se na pravé straně nachází ve smrkovém lese nedokončená překládací rampa, kde se mezi světovými válkami překládalo kamení a štěrk z polní úzkorozchodné drážky na vagóny normálního rozchodu. Kamení a štěrk se dovážel z dnes již zaniklého kamenolomu - tzv. "České skály", nacházejícího se v ohbí říčky Čermné, kde trať ostře odbočuje doprava. Před Vítkovem začíná žel. trať stoupat a nad bývalým "Lichtbläuovým" mlýnem dosahuje největšího stoupání 28 promile.
Blížící se bývalé okresní město Vítkov vám prozradí po pravé straně stavba čističky odpadních vod a domky podél Oderské ulice. Z vlaku můžete vidět nejzajímavější stavby Vítkova - dominantní novogotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a barokní kostel Nanebevzetí P. Marie z r. 1625 na místním hřbitově, který je místem posledního odpočinku studenta Jana Zajíce. Rozsáhlá budova před hřbitovním kostelem je bývalý špitál.
Po druhé světové válce byl Vítkov přestupní stanicí pro odboráře, kteří se rekreovali v Janských Koupelích v údolí řeky Moravice. V té době žel. stanice Vítkov nesla označení VÍTKOV - JANSKÉ KOUPELE.
V prostoru žel. stanice v místě stávající autobusové zastávky stávalo donedávna překladiště uhelných skladů. Ve směru na Budišov se z žel. tratě rozvětvují vlečkové koleje do skladů potravin, skladů ZNZ a stavebnin. Při výjezdu z Vítkova můžete za žel. přejezdem vidět dva rybníky "Paveláky" vybudované na horním toku říčky Čermné.
Úsek žel. tratě mezi Vítkovem a Svatoňovicemi je v zimě vystaven větrům, jenž při vysoké sněhové pokrývce způsobují časté závěje a problémy s udržováním provozu na trati.
Žel. zastávka v Čermné ve Slezsku je spojena s překladištěm uhelných skladů a je východiskem pro výšlapy přes samotnou Čermnou do údolí řeky Budišovky a v opačném směru k Zálužné do údolí řeky Moravice. Ze zastávky v Čermné můžete vidět za zalesněným údolím potoka Horníku nově vybudovanou skládku domovních odpadů u obce Nové Těchanovice.
Těsně za žel. zastávkou po pravé straně se nachází malé jezírko v opuštěném lomu na břidlici. Za zastávkou Čermná ve Slezsku stoupá trať náhorní rovinou Vítkovské vrchoviny až k zastávce Svatoňovice, kde trať dosahuje nejvyšší nadmořské výšky - 550 m n.m.
Žel. zastávka ve Svatoňovicích slouží ke křižování vlaků a v zimě je využívána běžkaři k výletu na běžkách údolím Budišovky a Odry až do Heřmánek.
Za žel. zastávkou byla po pravé straně zřízena vlečka původně určená pro překladiště umělých hnojiv. U vlečky stojí vodárenský hydroglobus. Od Svatoňovic žel. trať dosti prudce klesá po úbočí Holého vrchu (573 m n.m.) do údolí Budišovky, která je levostranným přítokem řeky Odry.
V údolí Budišovky po levé straně žel. tratě prochází silnice z Budišova do Starých Oldřůvek, které leží u hranice vojenského výcvikového prostoru Libavá a v jejichž okolí se nachází řada opuštěných důlních děl po těžbě pokrývačských břidlic. Údolím Budišovky vede z Budišova modrá turistická trasa k doposud činné štole na břidlici, odkud pochází břidlicová krytina používaná při obnově významných stavebních památek m.j. i v Praze. Před Budišovem žel. trať překonává mělké údolí, kde po pravé straně stojí u silnice samota - bývalý zájezdní hostinec "Na Šlézu". U této samoty pod silnicí stojí kamenný hranečník z doby, kdy tudy procházela zemská hranice mezi Moravou a Slezskem.
Po levé straně žel. tratě se objeví první domy Budišova nad Budišovkou - restaurace "Modrá laguna" a za ní areál budišovského autokempu s malou vodní nádrží na Rychtářském potoku. Říčku Budišovku a silnici do Starých Oldřůvek žel. trať překonává žel. mostem, který je na této trati nejvyšší.
Za žel. mostem se trať přimyká k zalesněnému svahu kopce, kde se v minulosti konaly tzv. "Letnice". Po pravé straně se vám otevře pohled na město Budišov n. Bud., které je konečnou stanicí 39 km dlouhé žel. tratě ze Suchdolu.
Ještě před nádražím trať protíná silnici, vedoucí do vesnice Podlesí, dále k poutnímu kostelu ve Staré Vodě a do Města Libavé, které je centrem Vojenského újezdu (vojenského výcvikového prostoru) Libavá.
Těsně před nádražím odbočuje z tratě napravo vlečka k lisovně plastických hmot Linaset (původně se jednalo o tabačku), která je největším podnikem v Budišově. Ačkoliv by se mohlo zdát, že město leží v údolí, žel. stanice Budišov má nadmořskou výšku 507 m n.m. V této konečné stanici se parní lokomotivy vyzbrojovaly pro zpáteční cestu do Suchdolu. Byla zde výtopna a prohlídkový kanál, kde se zároveň vysypával popelník. Točna zde nebyla a podle článku p. Ladislava Bartoně k 100. výročí provozu trati jezdily lokomotivy ze Suchdolu komínem dopředu a z Budišova komínem dozadu - pomocí výhybek se tudíž pouze přesunuly do čela vlaku. Podle vyjádření bývalého přednosty žst. Suchdol n. O. p. Macka se však lokomotivy po určité době otáčely na točně, aby se jejich kola vlivem četných ostrých oblouků na trati opotřebovávala rovnoměrně.
Žel. stanicí Budišov n. Bud. prochází modře značená turistická stezka, vedoucí buď přes náměstí do údolí Budišovky k Hadince a ke Klokočůvku nebo přes Podlesí a Červenou horu (749 m n.m.) do Guntramovic.
Doufáme, že vás náš popis zajímavostí podél žel. tratě Suchdol n.O. - Budišov n. Bud. zaujal a že vás naláká k projížďce vlakem nejen za prací a povinnostmi, ale i za za odpočinkem a poznáním.
Ing. Petr Lelek
(jk-2012)
