• Titulní strana
• Významné osobnosti
• Fiebiger Josef, prof. Dr. med. et Dr. med. vet.

 

Fiebiger Josef, prof. Dr. med. et Dr. med. vet.

K ránu 2. února roku 1870, když věřící přicházeli na ranní bohoslužby do oderského kostela sv. Bartoloměje, se z domu čp. 8 na Kostelní ulici (Kirchengasse) ozýval dětský pláč. To, se učiteli 4. třídy obecní školy v Odrách - Josefovi Fiebigerovi st.[1] a jeho ženě  Klementině[2], rozené Hanke narodil syn Josef Adolf.

Malý Josef prožil první léta předškolního věku v Odrách, školní docházku  zahájil, vzhledem ke změně učitelského místa svého otce, ve Vídni.  Absolvoval tam prestižní k.k. gymnázium císaře Franze Josefa, které úspěšně zakončil ve školním roce 1887/1888.

Ještě v roce 1888 se zapsal na lékařskou fakultu ve Vídni. Po dobu studia, v letech 1892 až 1894, pracoval  jako demonstrátor u dvorního rady profesora Toldta na II. anatomické klinice lékařské fakulty. V roce 1894 studium ukončil získáním doktorátu "Dr.med.univ.".Potom absolvoval 3-letou odbornou přípravu ve vídeňské nemocnici císařovny Alžběty.

V roce 1897 nastoupil jako civilní pracovník do Vojenského veterinárního institutu Vysoké veterinární školy ve Vídni a v roce 1900 zde získal druhé vysokoškolské    universitní   vzdělání "akademický veterinární lékař"[3]. Na této universitě pokračoval ve svém vzdělávání, nejdříve jako asistent na katedře chemie pak na specielní patalogii a terapii lékařské kliniky a nakonec na katedře lékařské fyziky a fyzologie. V roce 1903 získal aprobaci v oboru "Biologie a patalogie ryb". V roce 1905 byl jmenován vedoucím katedry obecné zoologie a nauky o parazitech a  již v roce 1906 se stal mimořádným profesorem pro obecnou zoologii a nauku o parazitech.

V roce 1908 přechází na místo vedoucího VII. oddělení chemicko - agrární výzkumné stanice pro rybářství ve Vídni, se závazkem vyučovat na veterinární universitě obecnou zoologii a nauku o parazitech. V roce 1911 mu však byl tento závazek zrušen a jeho působení na vídeňské veterinární universitě bylo pak již velmi omezené. V roce 1914 byl přijat na lékařskou fakultu vídeňské university jako soukromý docent  parazitologie a ještě v tomto roce tam byl jmenován profesorem. Následně, v roce 1915, byl jmenován  vedoucím katedry histologie a embryologie na vídeňské veterinární universitě a v roce 1916 profesorem biologie a patalogie ryb.

V průběhu 1.světové války považoval  prof. Fiebiger za morální povinnost nabídnout své služby raněným rakousko-uherským vojákům  a  to i přes své omezené časové možnosti. Pracuje proto jako pomocný lékař v císařsko - královské rezervní nemocnici ve Vídni XII - Meidling a později v nemocnici císařovny Alžběty  ve Vídni XIV - Penzing[4]. V roce 1916 přebírá  po dobu čtyř týdnů službu v lazaretním vlaku jako doprovodný lékař. Ještě na konci války - v roce 1918, pracuje jako vedoucí lékař pro kontrolu malárie v San Vito al Tagliamento[5]. Za své služby během 1. světové války byl prof. Dr. Fiebiger  vyznamenán řádem II. třídy Červeného kříže s válečnou dekorací.

V roce 1920 jeho vysokoškolská kariéra vyvrcholila jmenováním řádným profesorem histologie, embryologie a ichthyologie na vídeňské veterinární universitě. Od této doby se intenzivně věnoval vědecké a pedagogické práci.

Ve větší části více než 50-ti vědeckých publikací se zabýval biologii, zejména pak svému milovanému tématu - patologii ryb. Mezinárodní uznání odborné veřejnosti si získal hlavně dvěma publikacemi:

- „Die tierischen Parasiten der Haus- und Nutztiere sowie des Menschen" (Zvířecí parazité domácích zvířat), což je učebnice pro veterinární lékaře a studenty o 424 stranách / 1.vydání 1923, 4. vydání 1947, překlad do španělštiny v roce 1942

- „Lehrbuch der Histologie und vergleichenden mikroskopischen Anatomie der Haustiere" (Učebnice histologie a  srovnávací mikroskopická anatomie domácích zvířat) o 394 stranách / 1.vydání 1931, překlad do polštiny 1941, překlad do angličtiny 1947.

Prof.Dr.Fiebiger zpracoval i bohatý materiál pro učebnici o chorobách ryb, bohužel   knihu   do své smrti nedokončil.

Za svoji vědeckou činnost se mu dostalo uznání významných světových institucí. V roce 1928 byl jmenován dopisujícím členem Helmintologické společnosti[6] ve Washingtonu a v roce 1955 mu Svobodná universita v Berlíně udělila čestný doktorát  „Dr. med. vet. h. c".

V pedagogické činnosti prof. Dr. Fiebrich pokračoval v přednáškách na veterinární i lékařské universitě ve Vídni a vedl doktorské disertační práce svých studentů. Když v roce 1938 Hitler anexoval Rakousko bylo z lékařské fakulty vídeňské university propuštěno 153 profesorů, z toho 118 z rasových důvodů a  také přednášky prof. Dr. Fiebigera již nebyly na lékařské fakultě vídeňské university žádoucí[7]. Na vídeňské veterinární universitě zůstal však nadále vedoucím katedry histologie, embryologie a ichthyologie a v těchto oborech vedl i přednášky. Když se po roce 1945 na veterinární universitě obnovovala  výuka,  nabídl prof. Dr. Fiebiger ihned svou pomoc. Přes pokročilý věk 75-ti let, zavedl zde opět konání přednášek a cvičení z  histologie, embryologie a ichthyologie. Ze služeb byl propuštěn 15. října 1946, ale nadále ještě 10 let navštěvoval své pracoviště a pokračoval ve vědecké práci, včetně  nového cizojazyčného vydání svých knih.

Rok 1919 byl pro 48-letého prof. dr. Fiebegera[8] významným mezníkem v jeho soukromí. Ukončil svůj stáromládenecký život a 25. ledna roku 1919 vstoupil v kostele sv. Leonharda ve Štýrském Hradci (Graz) do svazku manželského s 28-letou Margaretou Mayerhoff[9]. Se svou ženou prožili  36-ti leté  manželství,  ve  kterém  podle  dostupných  podkladů[10],  měli syna  Josefa,  Hanse  a  dceru  Gertraudu[11].  Osud  nebyl  k  jejich  mužským  potomkům  příznivý - zemřeli  předčasně[12],  zůstala jim jediná dcera. Ta se v dospělosti provdala za  Dr. med. Friedricha Dosche, ředitele Hygienicko-bakteriologického výzkumného ústavu města Vídně a pozdějšího universitního profesora vídeňské university.

Prof. Dr. Fiebiger se dožil 86-ti let a až do posledních dnů se těšil obdivuhodné fyzické  i duševní  kondici. Jako vědec byl silnou a svéraznou osobností. Byl  skvělým člověkem a příkladným vysokoškolským učitelem. Jeho známé upřímnosti se někdy studenti obávali. Ale všichni, kdo ho poznali věděli, že má laskavé a citlivé srdce a že hlavním rysem jeho charakteru je dobrota a spravedlnost. Zemřel náhle, v tichosti 9. dubna 1956 ve svém bytě ve XIII. vídeňském okresu - Heitzingu,  Kupelweisergasse N^o.15. Jeho žena Margareta Fiebiger ho následovala o 29 let později, 19. listopadu roku 1985.  Jsou pohřbeni s rodinnými příslušníky[13] do společné hrobky na hřbitově ve XII. vídeňském okresu - Meidlingu.

Při příležitosti 145. výročí narození prof. Dr. Fiebigera článek za HVS Odry  připravili:

text článku a obrázky        Pavel K a š p a r  st.

překlady                           Karel  G o l d      

Naše díky patří panu Dr. Wolfgangovi Bruderovi za zajištění fotografie a dat o prof.Dr. Fiebigerovi.

Použité prameny

Rolleder Anton: Geschichte der Stadt und des Gerichtbezirkes Odrau. Steyer 1903.

Wiener Tierärztliche Monatsschrift V.42, J.1955, S.63.

Wiener Tierärztliche Monatsschrift V.43, J.1956, S.287.

Heimatbrief de Stadt Odrau und Umgebung. F.42, J.1956, S.18.

Heimatbrief de Stadt Odrau und Umgebung. F.219-224, J.1986, S.36.

Fiebiger Josef, Senat sign. S304.263 Fiebiger Josef, archiv Universität Wien.

Rodná matrika Odry, inv.č.1068, sign. Od I 18, ZA Opava.

Rodná matrika Luboměř p. Strážnou inv.č.5871, sign. Bu V 2, ZA Opava.

www.deutsche-biographie.de/sfz16023.

de.wikipedia.org/wiki/Josef_Fiebiger.

www.wien.gv.at/wiki/index.../Josef_Fiebiger.

ub.meduniwien.ac.at/blog/?

www.aeiou.at/aeiou.encyclop.f/f345885.
www.matriken.graz-seckau.at.

www.friedhoefewien.at.

www.kuhleandchen.de, Enzyklopedie.