V roce 2012 si město Odry připomnělo 100-leté výročí úmrtí svého slavného rodáka prof. Antona Rolledera, pedagoga, regionálního historika a autora význámného díla „ Dějiny města a soudního okresu Odry “. Zatímco o Antonu Rollederovi, lze v německém i českém vlastivědném tisku nalézt řadu článků[1] o jeho kořenech a jeho rodině se většinou nepíše. Vydejme se tedy za rodinou prof. Antona Rolledera a sledujme životní cesty jejich členů z malé obce Rakouského Slezska – Mankovic, přes Odry až do východního Slezska, severních Čech a hlavního města rakousko-uherské monarchie - Vídně.
První písemný doklad o existenci předků rodu Rolleder je závěť Matthese Ruhlädera z Mankovic, ze dne 23.ledna 1665[2]. Otec v ní odkazuje svému synovi Paulu Ruhläderovi 500 slezských tolarů a nařizuje majiteli usedlosti vyplatit tuto celkovou částku ve čtyřech splátkách v určených termínech.
Dále zde rozděluje svůj „živý“ i „neživý“ majetek jednotlivým rodinným příslušníkům. Je také potřebné uvést, že rodové příjmení Rollederů procházelo dějinným vývojem od příjmení Ruhläder přes Rohleder a Roleder až po Rolleder, používané oderskou větví Rollederů od roku 1849[3].
Rod Rohlederů - Rollederů pocházel z obce Mankovice, kde hospodařil na zemědělské usedlosti čp.8. Roku 1700 byl majitelem usedlosti Georg Halbgebauer. V roce 1779 ji koupil od otce Matthese Ruhlädera, jeho syn Georg Rohleder st. za 340 tolarů a od něj koupil usedlost zase jeho syn Georg Rohleder ml., spolu s manželkou Julianou, rozenou Halbgebauer, za 408 zlatých. Kromě práce na vlastním gruntu měli Rohlederové, tak jako ostatní mankovičtí sedláci, značné robotní povinnosti. Museli dovážet pro mankovický mlýn hřídele a mlýnské kameny a na zimu zakrývat mlýnská kola. Při každé stavbě na zámku nebo na oderském velkostatku museli vykonávat jakoukoliv robotu pěší nebo s potahem. Na lukách, které patřily mankovickému popluží museli včas posekat seno i otavu, usušit, pohrabat a na vlastní náklady vše odvézt do panského dvora a tam složit do stájí a kůlen. A byli také povinnni jít dvakrát do roka na hon na zajíce, případně i na velký hon na jeleny, srnce a vlky.
Georg a Juliana Rohlederovi zemřeli na epidemii břišního tyfu, zanesenou do Mankovic nemocnými ruskými vojáky, vracející se z prohrané bitvy u Slavkova[4]. Byli třetí generaci hospodařící na mankovickém rodinném gruntu. Jejich syn Martin Rohleder se v roce 1808 oženil s Dorotheou, rozenou Seidenberger. Měli spolu šest dětí, čtyři syny a dvě dcery[5]. Martin Rohleder získal místo správce na velkostatku hraběnky Fürstenberg v Odrách. Z počátku docházel společně s manželkou z Mankovic do Oder, ale v roce 1816 se do Oder odstěhovali natrvalo. Bydleli na oderském velkostatku v Nových Sadech ěp.65. V roce 1831 se přestěhovali do zemědělské usedlosti čp.241 na tehdejší ulici Stiftgasse[6].
Martin Rohleder byl dobromyslné povahy, špatně četl, částečně psal i počítal. Lidé ho považovali za schopného a výkonného správce velkostatku. Byl velmi skromný a i s malým výdělkem dokázal dobře hospodařit a vydržovat své čtyři syny na studiích. Kontrolu jejich studia však ponechával zcela své manželce. Rád sedával u kamen a s křídou maloval čísla po stole, přičemž neustále počítal a tiše přitom mluvil. V roce 1839 koupil hospodu se zahradou na Střelnici[7] a celou ji přestavěl. V závěru svého života Martin Rohleder trpěl častými ledvinovými kolikami.
Dorothea Rohleder byla nejmladší z devíti sester. Jako správcová a paní domu, zvládala dobře hospodaření na usedlosti, včetně veškerého cestování mimo město při zajišťování chodu domu a rodiny[8]. Z titulu manželky správce velkostatku, měla také volný přístup k hraběnce Fürstenberg. Na oderský zámek na její žádost denně přinášela čerstvé mléko a máslo, přičemž toho paní hraběnka ráda využívala k přátelským rozhovorům. Zemřela v roce 1870, ve svých 81 letech, 18 let po smrti svého manžela[9], v domě čp.241. Když nejmladší syn Martina Rohledera – Anton (dále Anton Rolleder I) dovršil 10-ti let musel opustit dům rodičů a pokračovat ve studiu[10]. V té době jeho starší bratr Franz studoval v Olomouci, chtěl se však raději vyučit řemeslu a opustil proto dosavadní studia. Rodiče se rozhodli vyslat na jeho místo mladšího bratra Antona, který pak bydlel s jedním starším učitelem – vysloužilým vojákem v Olomouci na ulici „Theresiengasse“, če.1[11]. I přes prvotní potíže s adaptaci na náročnější studium, ukončil Anton Rolleder I základní vzdělání v roce 1839 s dobrým prospěchem a po prázdninách nastoupil na německé gymnázium[12] v Olomouci. Volba olomouckého gymnázia, místo gymnázia v Opavě, byla pro Antona výhodnější, protože jeho nejstarší bratr Josef byl zaměstnán jako úředník na panství Kinských v blízké Náměšťi a mohl mu tak pomáhat při studiu. Od druhého roku studia bydlel na privátě se třemi spolužáky na Dolním náměstí. Až na mladické výstřelky[13] v chování, které většinou řešil jeho profesor náboženství páter Müller – oderský rodák, proběhlo jeho studium na gymnáziu bez obtíží. Německé gymnázium v Olomouci bylo v té době elitním ústavem a jeho absolventi pokračovali ve studiu na rakousko-uherských vysokých školách. Lze jmenovat přítele Antona Rolledera I, budoucího lékaře Röhricha nebo budoucího brněnského právníka Storma, či vídeňského soudce Scholze.
Také Anton Rolleder I pokračoval ve studiu v Olomouci a 1.října 1843 zahájil studium na k.k. Františkově universitě, fakultě lékařsko-chirurgické. Začátky studia, zvláště pak cvičení z anatomie na pitevně, byly provázeny jeho nevolností, dokonce na první hodině ztratil vědomí a musel být personálem vynesen na dvůr ústavu. Profesor Jahn ho upozornil, že pokud se podobné stavy budou u něho opakovat, tak bude muset studium na této fakultě ukončit. Při jeho touze stát se lékařem, profesorovo upozornění způsobilo, že celé další studium již prošel bez incidentů. V roce 1847 Anton Rolleder I. absolvoval náročné rigorosní zkoušky a ještě v březnu toho roku obdržel diplom lékařsko-chirurgické fakulty královské university v Olomouci.
Následovala povinná vojenská služba v plukovním špitálu hraběte Hartmanna von Klarsteina ve Stryji[14] a čtyřletá služba ve funkci lékaře ve vojenské nemocnici v uherském Temešváru. Po ukončení vojenské služby se Anton Rolleder I vrací do Oder, kde začíná pracovat jako nadační lékař a 13.června 1854 se ve farním oderském kostele svatého Bartoloměje stává jeho manželkou Antonie[15], dcera mlynáře Josefa Teltschika[16] a Franzisky Schwarz[17]. Za pěkného a slunečního dne je oddával farář a pozdější děkan Rudolf Beck. Svědky byli vedoucí pozemkového úřadu v Novém Jičíně pan Teltschik a Josef Rolleder, právník hraběte Kinského ve Valašském Meziříčí. V Odrách to byla velká událost, zvonily všechny kostelní zvony a při cestě k oltáři uvnitř kostela, doprovázel ženicha a nevěstu zvuk trubek a tympánů. Bujará svatební oslava pokračovala odpoledne i po celé další dva dny v bydlišti nevěsty - „rybničním mlýně “ čp.342.
Ihned po svatbě, založili novomanželé Rollederovi svou vlastní domácnost, v novém bytě na Hranické ulici, čp.28. Majitelem domu byl od roku 1827 otec nevěsty–mlynář Josef Teltschik, v roce 1876 se stali jeho vlastníky Anton a Antonie Rollederovi, přičemž roku 1882 provedli stavební úpravy[18] domu a bydleli zde společně až do roku 1906 / 1907[19].
Anton Rolleder I byl po celý život oderským městským lékařem a později i vedoucím lékařem nadační Fürstenbergovy nemocnice. Za 50-tiletou obětavou práci v této funkci mu 11.května roku 1903 udělil císař vyznamenání - „Zlatý kříž za zásluhy s korunou“, což bylo 14.května 1903 zveřejněno i v úředním věstníku "Wiener Zeitung". V podvečer 31.května 1903 to oslavil v Odrách , společně se spolkem oderských válečných veteránů, hudbou a lampionóvým průvodem, při velké účasti obyvatel. Následující den v zasedací síni zastupitelstva města, proběhlo veřejné předání vyznamenání, za ůčasti rodiny, zemského hejtmana, rady města, četnictva, přátel a známých. Současně starosta města Riedel předal Antonu Rollederovi I jmenování čestným občanem města Oder.
Anton a Antonie Rollederovi měli celkem 8 dětí, pět zemřelo v dětském věku[20] a tři – Anton Rolleder II[21], Franziska Rolleder, provdaná Tomas a Hermine Rolleder, provdaná Schubert založili rodiny ve Štýru / Vídni, Odrách a v Bílsko Bělé[22].
Nejstarší syn - Anton Rolleder II, pokračoval po ukončení oderské obecní školy ve studiu na státním německém gymnáziu v Opavě. Po celou dobu čtyřletého studia patřil mezi nejlepší studenty a studium zakončil s vyznamenáním. V letech 1871 až 1875 navštěvuje opavskou německou státní reálku a zakončuje ji rovněž s vyznamenáním. Ve školním roce 1875/1876 se zapisuje ke studiu na Technické vysoké škole ve Vídni, kde tři roky studuje učitelský obor „matematika a zobrazovací geometrie“ u profesora Niemtschika, rodáka ze slezského Těšína. První dva roky bydlí na studentské ubytovně, zvané „Rudolfinum“[23]. Poslední rok, díky vylepšené ekonomické situace soukromým doučováním dvou chlapců v Niemtschikové rodině, bydlí na privátě, kde má lepší podmínky pro studium. Roku 1879 Anton Rolleder II úspěšně ukončil svá studia ve Vídni první státní zkouškou a vrací se do svého rodného kraje, kde nastupuje na zemskou vyšší reálnou školu v Novém Jičíně. Ve školním roce 1879 / 1880 vyučuje matematiku a zobrazovací geometrii.
V roce 1880 mu ředitel školy Lamberger[24] zprostředkoval přestup na státní reálku do Vídně[25]. Na této škole vyučuje do roku 1885, přičemž se seznamuje se svou budoucí manželkou slečnou Karoline Schwarz, dcerou továrníka a majitele realit ve Vídni - Johanna Schwarze z Unterwaltersdorfu[26]. Do svazku manželského s Karoline Schwarz vstupuje Anton Rolleder II ve Vídni, dne 14.11.1880. Prožívají spolu šťastná léta, v roce 1881 se jim ve Vídni narodil první syn Anton Rolleder III a v roce 1884 v Odrách, druhý syn Gűnther.
Dne 1.10.1885 je Anton Rolleder II jmenován profesorem na státní vyšší reální škole ve Štýru a o čtyři roky později i školním inspektorem pro město a správní okres Štýr. Jako inspektor si klade za úkol zkvalitnit kontrolu škol, propracovat metody vyučování a zvýšit odbornou i pedagogickou ůroveň učitelů. S tímto záměrem usilovně pracuje ve školství, za což se mu dostává věřejného uznání i ocenění odborných a oficiálních kruhů. V roce 1898 mu Ministerstvo kultury a školství propůjčuje vyznamenání „Záslužný zlatý kříž s korunou“ a v roce 1905 je Anton Rolleder II povýšen na ředitele vyšší státní reálky ve Štýru. Vykonává rovněž čestnou funkci člena–korespondenta vídeňského ústředního výboru pro výzkum a záchranu historických památek. V roce 1911 služební postup Antona Rolledera II završuje jeho jmenování vládní radou.
V roce 1885 se Anton Rolleder II stěhuje společně s rodinou z Vídně do Štýru[27], který se mu stal až do jeho smrti druhým domovem. Jeho soukromý život je obohacen radostnou událostí - narozením třetího syna Wernera. V letních měsících se rád vracel do svého rodného kraje, kde se zotavoval z celoročního pracovního zatížení navštěvou lokalit a přírodních krás oderského údolí.
Ve Štýru Anton Rolleder II intenzivně pracuje na vlastivědných studiích. Většinu z nich publikuje na vlastní náklady. Ve svých prvních studiích se vrací k rodnému kraji, později se již věnuje vlastivědě[28] a dějinám[29] města Štýr. V roce 1902 vydává úctyhodné dílo „Geschichte der Stadt und Gerichtsbezirkes Odrau“ (Dějiny města a soudníko okresu Odry). Je to vlastně kronika města Oder a jeho okolí, jakou se může pochlubit jen málokteré město obdobné velikosti. Obsahuje 760 stran a 199 ilustrací. Po prvé bylo vydáno ve Štýru v sešitovém zpracování - vyšlo celkem 21 sešitů v deseti vydáních. Je potřebné uvést, že na tom měl velkou zásluhu i odborný učitel měšťanské školy v Odrách Vincenz Tomas. Jako spolupracovník Antona Rolledera II „v terénu“, studoval a zkoumal prameny k regionálním dějinám v místních archívech a istitucích, které mu potom zasílal do Štýru k dalšímu zpracování[30].
V únoru roku 1904 zastupitelstvo města Oder jednohlasně schválilo udělení čestného občanství profesorovi Antonu Rollederovi za jeho vlastivědné práce zaměřené na město a soudní okres Odry.
Vedle náročné práce ve svém zaměstnání se Anton Rolleder II intenzivně věnoval vlastivědným studiím a to často po celé noci. Dlouhodobým přetěžováním utrpělo jeho zdraví, což se u něho projevilo bolestmi v krajině srdeční. Obnovení svého zdraví hledal v lázních Bad Nauheim, 35 km severně od Frankfurtu nad Mohanem, kde odjel 1. srpna roku 1912 na léčení. Očekávané zlepšení zdravotního stavu však nedocházelo, ba naopak - po třech týdnech 20. srpna 1912 ukončila zástava srdce jeho tvořivý a plodný život.
Anton Rolleder II a Karoline Rolleder měli tři syny - Antona Rolledera III, Günthera Rolledera a Wernera Rolledera. Anton Rolleder III i Günther Rolleder se usadili ve Vídni, kde založili své rodiny. Starší Anton, pozdější zemský soudce, se oženil v roce 1909 s Hermínou, dcerou okresního školního inspektora Ernsta Urbaschka[31] v Odrách. Günther a Rosalie Rolleder uzavřeli manželství ve Vídni v roce 1910.
Třetí syn Antona Rolledera II - Werner Rolleder prožil svůj život ve Štýru. Byl hudebně velmi nadaný a už v pěti letech hrál melodicky i rytmicky správně na housle národní hymny.
Později ovládal i hru na klavír. Když jako mladý hoch trávil s rodiči prázdniny v Odrách, tak směl hrát na varhany farního kostela sv. Bartoloměje. Setkával se zde i se svým bratrancem Hermannem Schubertem a předváděli v domě svého dědečka - Antona Rolledera I, vynikající dvouhru na klavír. Střední školu ukončil s vyznamenáním a vzhledem ke svému talentu, chtěl pokračovat na vídeňské konzervatoři. Otec mu v tom zabránil a Werner následoval historickou studijní cestu svého otce - studium na Technické universtě ve Vídni. Náhlá smrt otce v roce 1912, však mladému Wernerovi Rollederovi umožnila alespoň krátce vstoupit do hudebního života Vídně. Na počátku první světové války byl povolán do pevnostního dělestřelectva v Krakově, ale brzy byl jako poručík převelen do železničního pluku v Albánii. Po válce působil ve Vídni jako populární klavírista a dirigent orchestru. Po druhé světové válce měl Werner Rolleder vlastní orchestr s heraldickými barvami rodného města Štýr s odpovídajícím názvem "Zelená a bílá" a dosáhl s ním své největší umělecké úspěchy. Byl rovněž velice nadaným fotografem, malířem a ilustrátorem. Jeho aktivity se rozšířily i na více než 10-ti leté zpracovávání kartotéky melodií národů Rakousko -Uherska, za vydatné pomoci staršího bratra Antona Rolledera II. Vydali spolu „Slovník melodií“ s více než 56 000 melodiemi[32]. Werner Rolleder žil mnoho let ve šťastném manželství s Elizabeth, rozenou Wetzko[33], pocházející z obce Baden u Vídně. Zemřel ve Štýru, ve svých 67 letech, na zástavu srdce. Rodina Rollederů z Vídně a Štýru - Anton Rolleder II s manželkou, včetně svých synů a jejich manželek a vnuka Ernesta, odpočívají společně v rodinné hrobce na vídeňském centrálním hřbitově, Simmeringer Haupstrasse 234, 1110 Wien.
1.sestra Antona Rolledera II - Franziska Rolleder se 7. září 1875 provdala za odborného učitele Vincenze Tomase, který pocházel ze Životic u Horního Benešova[34] a po ukončení učitelského ústavu v Opavě nastoupil jako učitel na chlapecké obecní škole v Odrách. V Odrách založili rodinu a zůstali zde po celý život. Měli spolu celkem šest dětí, čtyři zemřeli v dětském věku, dvě děti – syn Viktor a dcera Antonie prožili své dětství v Odrách a v dospělosti se usadili v Mostě a v Bílsko-Bělé. Tomasovi hospodařili od počátku v samostatné domácnosti, nejprve ve školním učitelském bytě na Školní ulici (Schulgasse)[35] čp.95, později na Hranické ulici (Weisskirchenstrasse) čp.23 a na náměstí (Stadtplatz), v domě čp.15. Vicenz Tomas byl velkým znalcem historie Oderska a kromě úzké spolupráce s Antonem Rollederem II na kronice „Dějiny města a soudního okresu Odry “ vykazoval i značné vlastivědné aktivity[36]. Při jeho odchodu na trvalý odpočinek v roce 1912 obdržel od císaře vyznamenání - Zlatý záslužný kříž s korunou. Zemřel v Odrách v roce 1936, dva roky po smrti své manželky[37].
Syn Viktor Tomas vystudoval práva a odešel do Mostu (Brüx), kde pracoval jako úředník u báňské státní společnosti. JUDr.Viktor Tomas se oženil 3. května 1905 v Praze[38] s Valerii Rödling[39], pocházející ze Žatce (Saaz). Usadili se v Mostě, kde založili rodinu[40].
Dcera Viktora Tomase Antonie se provdala 28. srpna 1900 v Odrách za Heinricha Wurbse, jednatele společnosti v Bílsku (Bielitz). Tam se také usadili a založili rodinu[41].
2.sestra Antona Rolledera II - Hermine Rolleder se provdala 16.8.1890 za učitele obecné a měšťanské školy v Odrách Johanna Schuberta[42]. Bydleli společně s rodiči Hermíny - Antonem (II) a Antonii Rolleder v domě na Hranické ulici čp.28. Měli spolu tři děti, nejstarší dceru Dorotheu[43] a dva syny Hermanna a Otmara[44]. Hermína Schubert zemřela v Odrách v roce 1934 ve svých 65-ti letech[45] a její manžel Johann Schubert, rovněž v Odrách v 79-ti letech.
Úmrtím Antonie a Antona Rolledera I v roce 1906 a 1907, Hermíny a Johanna Schubert v roce 1934 a 1945, Franzisky a Vincenze Tomas v roce 1934 a 1936, vymřely v Odrách poslední rodiny, spřízněné s rodem Rollederů. Zub času zahladil viditelné stopy jejich každodenního pozitivního působení ve zdravotnictví, školství i ve veřejném životě města a u obyvatel Oder tak upadli do zapomnění. Odpočívají však v posvátné půdě oderského městského hřbitova, což nás při návštěvě tohoto pietního místa, vybízí k jejich vzpomínce.
Poděkování:
patří panu Karlu Goldovi za nezištnou pomoc při překladech starých německých textů, zvláště pak za překlad testamentu Matthese Ruhlädera z roku 1665. Naše poděkování patří také Dr.Wolgangu Bruderovi za poskytnutí vývodu prof.Antona Rolledera, zvláště pak od roku 1750.
Použité zdroje:
Gedenbuch der Gemeinde Mankendorf, archiv obce Mankovice, inv.č.4, Soka Nový Jičín.
Anton Rolleder: Geschichte der Stadt und des Gerichtbezirkes Odrau.Steyr 1903.
velkostatek Odry, inv. č. 627, pozůstalostní spisy Mankovice (písmeno R ), karton 44, ZA Opava
Sčítací operáty Odry r.1890, inv. č.1120, č. ev. j. 92, Soka Opava
Sčítací operáty Odry r.1900, inv. č.1233, č. ev. j.214 a215, Soka Opava
Sčítací operáty Odry r.1910, inv. č.1348, č. ev .j.340 a341, Soka Opava
Matrika Z, I-Z, Odry 1905 - 1933, inv. č. 11723, sig.141, ZA Opava
Matrika Z, Mankovice 1786 - 1823, 1163, Od VIII_8, ZA Opava
Matrika O, Mankovice 1786 - 1820, 1160, Od VIII_5, ZA Opava
Matrika Z, I-Z, Odry, Nové Sady 1807 - 1830, 1164, Od, I14_8, ZA Opava
Matrika Z, I-Z, Odry, Nové Sady 1842 - 1873, 1071, Od, I21, ZA Opava
Matrika O, I-O, Most 1899 - 1907, 118_28, SOA Litoměřice
Matrika Z, I-Z, Most 1907 - 1916, 118_31, SOA Litoměřice
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.6, č.59 / 1959
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.105, č.93-98 / 1965
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.142, č.93-98 / 1965
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.179, č.93-98 / 1965
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.260, č.93-98 / 1965
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.80, č.105-110 / 1967
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.74, č.111-116 / 1968
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.31, č.123-128 / 1970
Heimatbrief der Stadt Odrau … , str.31, č.237-242 / 1989
Josef Ulrich: Regierungsrat Anton Rolleder. Das Kuhländchen, II.Band, 4.Folge, Juli 1920
Johann Bőhm: Gedenkbuch der Stadt Odrau. Rukopis, Odrau 1930
Ulf Brossmann: Spuren von Mankendorf. Mnichov 2001
Milan Tichák: Zaniklé adresy, Olomouc 2007
Wolgang Bruder: Vývod prof.Antona Rolledera. Mnichov 2013
www.kuhaendchen.de / Enzyklopedie
T e s t a m e n t
Matthese R u h l ä d e r a, narozeného v Mankovicích roku 1605, ze dne 23.ledna 1665:
Ve jménu svaté a nedělitelné Trojice, boha otce, boha syna a boha svaté trojice a Marie pochválené matky boží, amen.
Protože my lidé jsme všichni smrtelní a podřízení smrti a neznáme hodinu smrti, proto jsem já, Matthes Ruhläder při dobré paměti a smyslech, pro své rodinné příslušníky, abych je ochránil před různými nepříjemnostmi, vyjádřil písemný, věrohodný, řádný testament mé poslední vůle a nechal jej sepsat na papír jak všechno po mé smrti má být užito a proto jsem požádal rychtáře, starostu a starší aby přišli ke mně.
Za prvé poroučím svou chudobnou duši všemohoucímu bohu a aby mé tělo bylo řádným způsobem pohřbeno do země. Co se týká mého pozůstalého hospodářství, které jsem držel a užíval po dobu svého života, ustanovuji a odkazuji ji svému synu Paullu Ruelederovi v celkové kupní ceně pět set tolarů slezských. Z tohoto obnosu má složit majitel usedlosti sto tolarů ve čtyřech splátkách, v první splátce složí kupující třicet tolarů jako pomoc otci, ve druhé splátce složí kupující 25 tolarů v roce 1666, ve třetí splátce v roce 1667 25 tolarů a ve čtvrté a poslední splátce v roce 1668 20 tolarů.
Jmenovanému kupujícímu zůstávají 3 koně, hříbě, veškerý stávající hovězí dobytek, kromě dvou kráv a telete. Navíc zůstávají majiteli usedlosti 3 schieling ovcí, všechen vepřový dobytek a drůbež, taktéž vozy a polní nářadí. Kromě toho má majitel usedlosti zaplatit kostelu v Mankovicích požadovaných 5 tolarů a své nejmladší sestře Marianě dát živůtek, kožíšek, soukennou sukni, sukni z mezulánu, velkou peřinu, 2 krávy, jalovici a tele, 2 prasata, 3 husy, 6 slepic. Pokud bude žít s matkou, osít jeden záhon a výbavu jak je v Mankovicích zvykem.
Na výměnek matce je majitel usedlosti povinen poskytovat ročně 10 rth žita, 8 rth pšenice, 8 rth ječmene, 6 rth ovsa, 1 rth ječných krup a půl rth hrachu a dvouleté prase, které matka musí krmit ze svého obilí. Majitel usedlosti ji má také chovat a krmit 2 krávy, 12 ovcí a dávat 2 fůry sena. Musí ji předat kus zahrady na trávu, švestky v horní zahradě a dva další stromy (udané jsou dvě odrůdy, pravděpodobně jabloň a hruška), osít dva záhonky konopí a taktéž nasadit dva záhony zelí. Jestli matka po čase zemře, připadá vše majiteli usedlosti. Takto dáno za přítomnosti Hannese Hockewehlera, rychtáře a Mertena Schenka, starosty a jejich starších, dne 23.ledna 1665.
Toto je má poslední vůle, pořízení a testament kterým prosím nejmilostivější vrchnost stávající právo vždy pevně a beze změn dodržovati.
Tento testament byl uveden Antonem Rollederem III v HB č.58 / 1959, jako opis Vincence Tomase z Markendorfer Grundbuch Ii, Fol. 141“ v roce 1910.