Gerlich, Prof. Ing. Eduard
3. února roku1836 se Michaelu Gerlichovi, obchodníkovi se obchodníkovi se specialitami a jeho manželce Terezií (rozené Műllerová), narodil v domě č.p. 26[1] na Hranické ulici (dnes prodejna a servis bicyklů), syn Eduard.
Eduard Gerlich navštěvoval obecnou školu v Odrách, hlavní školu v Lipníku, 
v letech 1848 až 1852 gymnázium v Opavě a poté Technickou universitu ve Vídni, kde v letech 1853 až 1857 studoval stavební a strojní inženýrství. Zde s neobyčejným zájmem navštěvoval přednášky z matematiky u profesorů Kolba a Salamona, z deskriptivní geometrie u profesora Hőniga, z praktické geometrie u profesora Hartnera, z mechaniky u profesora Burga a z výškových a vodních staveb u profesora Stummera. Budou to znalosti právě z těchto předmětů, které Gerlich tvůrčím způsobem uplatní při projektech a stavbě horských železničních tratí a tunelů.
V roce 1858 nastupuje Ing. Gerlich do Siglové strojírenské továrny ve Vídni, v roce 1859 pracuje ve stavební firmě Východní dráhy a v letech 1859 až 1862 u Jižní dráhy v Chorvatsku. V letech 1862 až 1865 byl inženýrem na stavbě dráhy Hof – Aš – Cheb a v letech 1866 až 1868 působil jako asistent a docent na katedře železničního stavitelství na Polytechnice ve Vídni, přičemž se současně podílel na stavbě železniční trati Arad – Szegedin, železnice v Alfőldu v Uhrách a dráhy Ried – Braunau v Horním Rakousku. Následně opustil pedagogickou
činnost a nastoupil do funkce inženýra u Severozápadní dráhy na trati Ostroměř – Jičín – Vrchlabí – Poříčí.
[1] Dům čp. 26 vlastnil od roku 1818 otec-Michael Gerlich a od roku 1858, starší bratr Eduarda-Julius Gerlich, v letech 1867 až 1897 významný starosta a čestný občan města Oder.
V roce 1869 se stal inspektorem v ústřední kanceláři pro stavbu tunelů ve Vídni a roku 1871 postoupil do funkce vrchního inspektora. V letech 1869 až 1875 byl šéfem stavby tunelů a zástupcem stavebního ředitele Ing. Wilhelma Hellwaga. Po desetiletém úspěšném působení u rakouské Severozápadní dráhy přešel Eduard Gerlich společně s Hellwagem roku 1876 na obtížnou, ale významnou stavbu vysokohorské Gotthardské železnice, spojující sever a jih Švýcarska. Zde byl náměstkem vrchního inženýra Helwaga a do roku 1878 vedoucím konstrukční kanceláře.
Po odchodu vrchního inženýra Helwaga mu bylo svěřeno nejvyšší technické vedení stavby od konce května 1877 do srpna 1879. Do tohoto období spadá realizace.jpg "Byt v Curychu č. 88")
nejdůležitější etapy Gotthardské železnice, totiž konečné určení trasy, vypracování a předložení projektu ke schválení, organizování vedení stavby a zadávání podnikatelských prací při severním výjezdu - Göschenen a jižním - Airolo z Gotthardskému tunelu. Do ukončení stavby roku 1882 pracuje Gerlich jako zástupce nového vrchního inženýra Bridela a po uvedení Gotthardské železniční tratě do provozu, krátce i jako její hlavní inspektor.
Stavba Gotthardské železnice byla úctyhodným technickým dílem a získané konstrukční a technologické zkušenosti byly podkladem pro zpracování metodik a norem pro realizaci podobných staveb. Ing. Eduard Gerlich byl při jejich zpracování hlavním aktérem, včetně zdokumentování této stavby. Uvedené dokumenty jsou uchovávány v archivu Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu ( ETH-IVT Zürich ) jako „Gotthardbahn soubory“.
Na spodním obrázku situačního plánu[1], je znázorněna poloha 
Gotthardské železnice, včetně umístění tunelů. Gotthardská železnice z Immence do Chiassa je dlouhá 205,6 km. Oblouky na trati (nejmenší oblouk má poloměr 280 m) tvoří 45% celkové délky trati. Jen 18% tratí má nulové stoupání. Na historických obrázcích jsou uvedeny dva traťové úseky Gotthardské železnice. Podélný profil Gotthardského tunelu - 1881 je veden z Göschenenu do Airola, nový Gotthardský tunel - 2015, povede z Erstfeldu do Bodia. Na historické fotografii ve fotogalerii je dokumentována stavba Gotthardského tunelu.
[1] Je uvedena současná i připravována železniční trať se dvěma novými tunely. Současná trať bude dále sloužit pro provoz osobních a těžkých nákladních vlaků a od roku 2015 i jako náhradní trať v případě havárie v Gotthardském tunelu.
V roce 1881 zemřel Karel Culmann, profesor stavebního inženýrství na Federální polytechnice v Curychu[1]. Po úspěších v železničním stavitelství v Rakousku a ve Švýcarsku, byl Ing. Gerlich hlavním kandidátem na toto místo a tak byl v srpnu roku 1882 jmenován Švýcarskou spolkovou radou, profesorem silničních a železničních staveb. Začal přednášet nový obor železniční techniky a stal se tak představitelem nového směru v rozvoji školy.
Mimo pedagogickou činnost se profesor Gerlich podílel i na zpracování četných zpráv a studií a aktivně pracoval v Ústředním výboru Švýcarských inženýrů a architektů (SIA), kde vykonával funkci vicepresidenta. Byl také čestným členem společnosti Ehem. polytechnika Curych (GEP) a spolupracoval na řešení dopravních problémů města Curychu. Po 21-ti letech působení na škole, vyhověla 14.08. 1903 Švýcarská spolková rada žádosti profesora Gerlicha, o přeložení do důchodu ze zdravotních důvodů.
Je třeba ještě uvést, že prof. Ing. Eduard Gerlich se v letech 1872 až 1874 podílel, jako spoluautor Ing. Konrada Wilhelma Helwaga na návrhu patrového železničního mostu přes Labe v Ústí nad Labem. Spodní část mostu sloužila pro chodce, povozy a automobily a jeho horní část pro železniční provoz. V roce 1945 byl tento most poškozen nálety spojenců a v roce 1958 byl zbourán.
[1] ETH-Švýcarský federální technologický institut Curych patří mezi nejlepší university v Evropě (založen r. 1852), pracovali zde mnozí nositelé Nobelovy ceny, mimo jiné Wilhelm Conrad Roentgen a Albert Einstein.
V soukromí prožíval profesor Gerlich spokojený rodinný život s manželkou Amálií, rozenou Mikovou, dcerou lékaře z Uničova, se kterou se oženil 12.12. 1872 ve Vídni. Seznámil se sní při svém působení ve vídeňské Ústřední kanceláři pro stavbu tunelů, kdy Amálie Miková pracovala ve Vídni jako zpěvačka ve Dvorním divadle. Ve Vídni se jim také narodila roku 1874 jediná dcera Marie. Dovolenou trávil Eduard Gerlich každoročně s rodinou v Odrách.
Svému synovci Konrádu Gerlichovi [1] daroval v roce 1898 dům čp.52[2] v Odrách. Byl také velkým mecenášem a přispíval pravidelně peněžitými i hmotnými dary na sociální výdaje rodného města.
Profesor Ing. Eduard Gerlich zemřel náhle 14.10.1904 na srdeční zástavu v Curychu, v domě čp.74 na ulici Zeltweg. V Curychu byl rovněž pohřben[3] se všemi poctami vicepresidenta Švýcarských inženýrů a architektů, ale na svou dobu nezvyklým způsobem – žehem, v jednom z prvních krematorií v Evropě, na Ústředním hřbitově v Curychu – Sihlfeld.
Manželka profesora Eduarda Gerlicha – Amalie Gerlichová zemřela[4] v Curychu o 10 let později, 18.01.1914 v domě čp.88 na ulici Neptunstrasse a jeho dcera Marie Gerlichová[5] 02.06.1930 v domě čp.44 na ulici Treichlerstrasse. Zřejmě se tím uzavřely i životní osudy celé Gerlichovy rodiny v Curychu[6].
Anton Rolleder : Geschichte der Stadt und des Gerichtbezirkes Odrau . Steyer 1903 Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebung, 8.Ausgabe, Seite 17. Archiv Emila a Zdeňka Mateicuicových Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebung, 1974, Seite 104/105.Archiv Emila a Zdeňka Mateicuicových Rodná matrika N-I-N•1831-1862•1862•od I 17 Odry (str. 44), ZA Opava Schweierische Bauzeitung. Nr.17, 1904 / Nr.9, 1903 / Nr.44, 1904 Allgemaine Bauzeitung 39.Jahrung, 1874 Eth-Bibliothek Zurich, archiv
www.alptransit.ch/en/project/gotthard-base-tunnel.html
www.ethz.ch
www.ivt.ethz.ch
www.gebrueder-duerst.ch/turicum/altzuerich
http://redir.netcentrum.cz/
[1] Konrád Gerlich ( *05.02.1858, Odry / † 1916, Moravská Ostrava ), syn bratra Juliuse Gerlicha-starosty v Odrách.
[2] Tento dům vlastnil Eduard Gerlich od roku 1893, od roku 1927 v něm sídlí Česká spořitelna.
[3] Konkrétní místo odpočinku prof. Ing. Gerlicha s rodinou se nám nepodařilo najít. Předpokládáme však, že by mohl být pochován na Ústředním hřbitově Sihlfeld-D v Curychu. Na městském hřbitově v Odrách jsou doposud hroby obou rodičů Eduarda Gerlicha (otec Michael Gerlich *1794/†1858, matka Theresie Gerlichová *1796/†1880).
[4] Pravděpodobně sdílí poslední místo svého odpočinku se svým manželem. Vyjádření Ústředního hřbitova Sihlfeld v Curychu se nám nepodařilo získat.
[5] Marie Gerlichová se do otcovy smrti nevdala, nemůžeme však vyloučit, že to neudělala později a že neměla děti. V našich průzkumech se to však nepotvrdilo.
[6] Město Vídeň pojmenovalo roku 1966 na počest profesora Eduarda Gerlicha, projektanta a stavitele impozantních horských železničních tratí v Evropě, ulici Gerlichgasse ve 22. okresu-Donaustadt
