Hnatek Alois
Při návštěvě oderského městského hřbitova jsem často procházel bez zájmu okolo vysokého pomníku z černé žuly se strohým nápisem "Alois Hnatek, 1857 - 1935". Musím se přiznat, že jsem toto jméno z archiválií města Oder neznal a to až do doby, kdy jsem se, na prosbu příbuzné pana Aloise Hnatka, začal o jeho osobu i jeho životní osudy podrobněji zabývat...
Příběh začíná v městečku Gross-Siegharts v Dolním Rakousku, nedaleko hranic[1] České republiky. Právě zde se 18. června roku 1857 místnímu továrníkovi na textilní zboží Josefu Hnatkovi a jeho manželce Josefě rozené Egger, narodil v domě čp.1[2] jejich první syn Alois[3]. Gross-Siegharts bylo v té době městem se 4000 obyvateli s tradicí rozvinuté textilní výroby[4] a většina obyvatel také v tomto oboru ve městě pracovala. Otec Aloise - Josef Hnatek, zde v areálu zámku v roce 1860 založil továrnu na výrobu gumového zboží, kterou o pět let později rozšířil a přemístil do nových prostorů do ulice "Karlsteiner Strasse". Alois Hnatek navštěvoval základní i měšťanskou školu ve svém rodném městě a ve studiu pokračoval na vyšším reálném gymnáziu[5] v okresním městě Waidhofen an der Thaya[6]. Po studijních letech nastupuje do továrny svého otce, kde se připravuje na vyšší manažerskou funkci a již okolo roku 1880 vystupuje jako ředitel továrny. Seznamuje se se slečnou Caroline Weinwurm z nedaleké obce Dietmanns a v roce 1883 s ní vstupuje do svazku manželského. Bydlí v Gross-Siegharts v domě čp. 156, kde se jim ve šťastném manželství narodili tři děti - synové Alois[7], Carl[8] a dcera Pauline[9]. Dne 2. srpna 1890 však manželka Aloise - Caroline Hnatek umírá na "ochrnutí plic" ve věku 30-ti let a mladý vdovec Alois Hnatek se dvěma malými syny musí řešit nelehkou situaci své rodiny, včetně své další pracovní perspektivy.
V nedalekém hlavním městě Rakousko-uherského císařství - Vídni, založili v roce 1861 Isidor Schnek[10] a Salomon Kohnberger[11] malou dílnu na elastické lemovky a šňůry, kterou v roce 1865 transformovali na veřejně obchodní společnost "Schnek & Kohnberger" se sídlem, Wien, Biberstrasse 14. Z důvodu relativně vysokých provozních nákladů ve Vídni i rozšiřující se výrobě v oblasti alpakových[12] i tkaných vložek do bot a elastických provazů a pásků, přesunula firma svou výrobu roku 1866 do Oder a Kružberku[13] v Rakouském Slezsku. Továrnu v Odrách vedl mladší bratr Salomona - Eduard Kohnberger. Firma si pronajala v Odrách budovu čp.93 po zrušené továrně na plátno Josefa Zimmermanna na Radniční ulici. Ve firmě bylo zaměstnáno 30 mužů, 20 žen a 10 dětí ve věku pod 14 let. Celková hodnota výroby dosahovala cca 90 000 zlatých. Protože manipulace s benzinem a terpentýnem byla z bezpečnostního hlediska uprostřed města velmi riziková, koupila firma v roce 1873 od Franze Hausnera pozemek o rozloze 34 arů a 145 čtverečních sáhů podél cesty do Louček na tehdejší "Vodní ulici". Na tomto pozemku byla postavena hlavní tovární budova v neogotickém slohu, podle návrhu vídeňského architekta Maxe Fleischera[14], do které se přestěhovala celá výroba z Radniční ulice. Výroba se dále zvyšovala a firma proto v roce 1881 postavila dalších šest provozních budov. V roce 1890 zaměstnávala již tři úředníky, 60 mužů a 65 žen. Podnik vyráběl převážně lisované pryžové tahy pro holínky o celkové hodnotě 230 000 zlatých.
V této době - probíhajícím rozvoji oderské firmy Schnek & Kohnberger, vstupuje roku 1891 do firmy Alois Hnatek. Neznáme dnes již okolnosti jeho rozhodnutí, ale jeho odborné zkušenosti a praxe v řízení podniku v Gross-Siegharts s podobným výrobním programem, byly zřejmě pozitivním a určujícím prvkem při jednání o jeho přijetí do oderské firmy. Alois Hnatek se ihned po vstupu do firmy zapojil jako vedoucí pracovník do jejího dalšího územního rozvoje. V roce 1892 byla od Josefa Bellaka zakoupena v Nových Sadech (Neumarkt) textilní valcha, čp.82 a adaptována na barvírnu ovčí vlny a bavlny. Bylo zde použito potěracích strojů a odstředivky s vodním i parním pohonem. Barvírna zaměstnávala 36 osob pod vedením 2 mistrů. V roce 1893 firma zakoupila na Okružní ulici od Bernharda Vogela další budovu, která byla rozšířena o jedno patro, včetně provedení montáže mechanických tkalcovských stavů. Velký podíl na rozvoji továrny v Odrách měl její šéf Eduard Kohnberger[15], kterého provázela pověst humánního člověka a zastánce chudých. Když v roce 1899 v 54-ti letech zemřel, převzal vedení oderské továrny jeho starší bratr a zakladatel firmy Salomon Kohnberger.
Po příchodu do Oder v roce 1891 si Alois Hnatek pronajal byt v Kostelní ulici čp. 6, v domě Ferdinanda Türka. V sousedním domě čp.7 bydlela rodina lékárníka Karla Schwarze se třemi dcerami. S jednou z nich, pohlednou 21-ti letou Luisou, se Alois Hnatek denně setkával a po dvou letech 7. února 1893 uzavřeli spolu, v oderském farním kostele sv. Bartoloměje, manželství. Bylo to opět šťastné a vydařené manželství, obdařené dalšími osmi dětmi - třemi dcerami a pěti syny. Jako první se v roce 1894 v domě čp.6 narodila dcera Ida Josefa. V roce 1895 už manželé Hnatkovi bydleli ve vedlejším domě čp.7, kde se jim narodil syn Johann Karel. Následovali za sebou další děti - v roce 1897 Josefa Aloisia, v roce 1898 Otto Franz a v roce 1900 Fridrich Josef.
V roce 1901 se majitelem domu čp.7 na Kostelní ulici stává Alois Hnatek a v následném roce se rozhodl zůstat natrvalo v Odrách. Dne 6. března 1902 proto žádá městkou radu o udělení domovského práva pro sebe, manželku a své děti. Z této žádosti se dovídáme, že pracuje ve firmě Schnek & Kohnberger jako ředitel. Dne 4. dubna roku 1902 je jeho žádosti vyhověno a rodina Hnatek je přijata do svazku občanů města Oder.
V dalších letech se manželům Hnatkovým narodily ještě další děti - v roce 1905 syn Walter Karl, v roce 1908 Josef Alois a v roce 1909 nejmladší dcera - Martha Josefa. V domě rodiny Hnatek bývalo tak vždy veselo a plno, protože děti si přiváděli ze školy své spolužáky a navíc zde pobývali i děti ze sousedního domu rodiny Türk. Jejich hry nezřídka končily rozbitým nádobím a odřenými koleny. Vše to s úsměvem zvládala, včetně odpolední svačinky pro všechny děti, paní domu Luise Hnatek.
V roce 1903 byl Alois Hnatek zvolen náhradníkem do výboru městského zastupitelstva a v letech 1906. 1909 a 1912 byl řádným členem výboru oderského zastupitelstva. V roce 1902 ředitel Alois Hnatek zastupuje [16] firmu ve vnějších vztazích, přičemž se intenzivně věnuje stavebnímu rozvoji firmy. V letech 1902 až 1908 dále modernizuje barvírnu v Nových Sadech - její nadstavbou a zvětšením čistírny. Později, se podílel i na projektové dokumentaci instalace zdroje - dynama pro výrobu elektrického osvětlení barvírny i části tovární budovy čp. 391. Rozvody osvětlení barvírny do hlavní továrny byly vedeny po dřevěných sloupech, převážně postavených na pozemcích továrny a částečně i na pozemcích cizích. Tyto rozvody přecházely přes starou silnici Vítkov - Odry a přes řeku Odru, přičemž nekolidovaly se státním telegrafním vedením, ani telegrafním vedením severní dráhy. Pro ochranu veřejnosti proti úrazům bylo pod vedením elektrického proudu instalováno síto. V roce 1907 ředitel Hnatek schvaluje stavbu strojovny a v roce 1913 rozšiřuje provozní prostory firmy - přistavením dalších hal s šedovými světlíky[17] podél cesty do Vítovky[18] (Werdenberg). V roce 1908 umírá ve Vídni majitel firmy Salomon Kohnberger[19]. Dne 22. února roku 1910 byla firma transformována na komanditní společnost Schnek & Kohnberger pro výrobu gumového zboží se sídlem ve Vídni I, Biberstrasse 9, s pobočkou v Odrách. Jako hlavní společníci - komplementáři byli zapsáni Konrad Tiring[20] a Karel Mislap[21], závaznými společníky - komandisty se stali Hermann Schüller[22], Irene Tiring, Melanie Herrmann, Johanna Mislap, Martha Pollak[23] a Laura Stiassny[24]. Individuální prokuru měli oba hlavní společníci, kolektivní prokurou byli pověřeni David Wessely, Heinrich Mautner a Heinrich Frank. V roce 1910 zavedl Arnold Schäfer[25] výrobu gumových řezaných nití, kterou ve firmě zprovoznili angličan Wood a Johann Herriger z Merhaimu[26]. Do roku 1920 vyráběla firma tento výrobek jen pro vlastní potřebu, později i pro tuzemské partnery a od roku 1928 začala firma gumové řezané nitě vyvážet do zahraničí, včetně zámoří.
V roce 1912 převzal řízení firmy ředitel Arnold Schäfer[27], který položil největší význam na chemickotechnologický provoz. Byla proto zahájena výroba hadic, podpatků, lisovaných výrobků, pryžových desek a pryžových těsnění.
V červnu roku 1913 ředitel Hnatek zajišťoval stavbu výrobní haly a šatny pro dělníky a ještě v tomto roce vyřizuje povolení ke stavbě potěracího oddělení na parcele číslo 498/1 i budovy pro vulkanizaci na parcele číslo 524/2. V roce 1914 ochromila první světová válka ve firmě výrobu zavedeného gumového zboží, ale když byla v roce 1915 prohlášena za důležitou pro válečnou výrobu, získala významnou zakázku na stanové šňůry. V roce 1917 firma Schnek & Kohnberger obdržela další povolení k postavení provozní haly, parní kotelny, továrního komínu, strojovny a železniční vlečky. Na přípravě a schválení těchto staveb pracoval Alois Hnatek, vlastní stavby provedl oderský stavitel Josef Hurnik[28].
Po zhroucení Rakousko-uherské monarchie v roce 1918 omezila firma Schnek & Kohnberger svou výrobu. Jejího obnovení dosáhla až v roce 1920[29]. Ale již v roce 1921 dodává na trh nové výrobky - míče, nepromokavé pláště, gumové punčochy a podvazkové pásy.
V prosinci roku 1922 byla listinou ministerstva vnitra založena v Praze 1, Na příkopě 3 firma "Optimit, gumové a textilní závody, akciová společnost", přičemž oderská firma Schnek & Kohnberger se stala její pobočným závodem s novým názvem "Optimit, Gummi und Textilwerke aktiengesellschaft, Filiale in Odrau". Představenstvo akciové společnosti bylo voleno s ohledem na požadavek nadpolovičního počtu členů - příslušníků Československé republiky s bydlištěm v tuzemsku, v následujícím složení: Konrad Tiring, Karel Mislap, Rudolf Mandl[30], Ludvík Neumann[31], Karel Pollak[32], JUDr.Alois Brunclik[33] a Viktor Irmenbach[34]. Kolektivní prokurou byli pověřeni: ředitel továrny v Odrách - Arnold Schäfer, ředitel továrny v Odrách - Alois Hnatek a ředitel továrny ve Vídní III., Bachardgasse 24 - Heinrich Frank. Alois Hnatek se ještě ve svých 65-ti letech, zapojuje do stavebního rozvoje firmy při zprovozňování dílen trikotového i plášťového oddělení a při rozšiřování výroby o plynové masky, klínové řemeny, profilové šňůry, gumové čluny a chirurgické zboží. O deset let později, v roce 1932, odchází do důchodu[35].
Bylo mu neuvěřitelných 75 let. Zasloužený odpočinek si však užíval jen 3 roky. Umírá 7. dubna roku 1935 v Odrách, ve svém domě čp.7 na Kostelní ulici. Na jeho poslední cestě ho 17. dubna 1935 vyprovodili oderský děkan Emil Pillich a jeho rodina, za velké účasti zástupců a zaměstnanců firmy Optimit i obyvatel města Oder. Manželka Aloise Hnatka, sen. - Luise přežila svého muže o 11 let, zemřela 18. července roku 1946 v Eutingenu v Německu.
Po roce 1935 zůstali a pracovali v Odrách až do vysídlení v roce 1946, jeho dva synové - Friedrich Hnatek s manželkou Wandou[36] a Josef Hnatek s manželkou Paulou[37], dcera Ida[38] s manželem Heinrichem Thomankem a do sňatku v Opavě v roce 1942 i dcera Josefa Aloisia[39].
Jeho ostatní děti, včetně Otty Hnatka[40], opustili v dospělosti své rodné město a s rodinami se usadili v severozápadních Čechách[41], v Šumperku a později v Novém Jičíně[42]. V současné době nám početnou a významnou oderskou rodinu Hnatek připomíná jen hrobka dlouholetého ředitele oderské firmy Schnek & Kohnberger - pana Aloise Hnatka, sen. na oderském městském hřbitově. A málokdo ví, že zde odpočívá muž, který se svou 40-letou prací významně podílel na rozvoji oderské firmy Schnek & Kohnberger, později Optimit, a.s. i na rozvoji samotného města Odry.
Poděkování:
panu Wilfriedovi Tuerkovi a rodině Aloise Hnatka, sen. - paní Edeltraud Hahn, rozené Hnatek, paní Dr. Ute Liebau, rozené Winkler a paní Erně Hnatek, rozené Reichardt, za poskytnutí fotografií a informací o rodině Hnatek i panu Emilu Mateiciucovi za úpravu fotografií pro tisk a překreslení situačních plánů firmy Schnek & Kohnberger.
Použité zdroje:
Prof. Anton Rolleder: Geschichte der Stadt und der Gerichtsbezirkes Odrau, Steyer 1903.
Johann Böhm: Gedenkbuch der Stadt Odrau, Odrau 1929.
Optimit Gumové a textilní závody, a. s. Odry, protokoly ze zasedání správní rady, inv. č.8, č. ev. jedn. 2, ZA Opava.
Optimit Gumové a textilní závody, a. s. Odry, protokoly ze zasedání správní rady, inv. č.9, č. ev. jedn. 3, ZA Opava.
Korespondence a stavební plány firmy Schnek & Kohnberger, inv.č.890, sign.XII/130, č. ev. 1123, Soka Opava.
Krajský soud v Opavě, oddělení firemních spisů - Schnek & Kohnberger, inv. č.346, sign. AI146b, č. ev. jedn. 34. ZA Opava.
Optimit Gumové a textilní závody, a .s. Odry, osobní a rodinné doklady akcionářů, inv. č.45, č. ev. jedn.8, ZA Opava.
Optimit Gumové a textilní závody, a .s. Odry, plány celkové situace továrny a továrních objektů, inv. č.5, karton 1, ZA Opava.
Sčítací listy živností pro obec Křížová, inv. č.895, č. ev. jedn. 631, ZA Opava.
Sčítací operáty - Odrau r.1890, inv. č.1120, č. ev. j. 92, Soka Opava.
Sčítací operáty - Odrau r.1900, inv. č.1233, č. ev. j. 214, Soka Opava.
Sčítací operáty - Odrau r.1910, inv. č.1348, č. ev. j. 340, Soka Opava.
Heimatbrief der Stadt Odrau und Umbekung, č. 213-218 / 1985, str.165.
Heimatbrief der Stadt Odrau und Umbekung, č.207-212 / 1984, str.29.
Špůrek František: 100 let závodu Optimit v Odrách, Odry 1966.
Zpravodaj Optimit Odry č. 2 / 91, str. 14-16.
Zpravodaj Optimit Odry č. 3 / 91, str. 9-11.
Zpravodaj Optimit Odry č. 4 / 91, str. 11, 12.
Zpravodaj Optimit Odry č. 5 / 91, str. 10, 11.
Evidence obyvatel města Odrau, 1820 - 1945. Archiv Muzejního spolku Rolleder.
Kartotéka říšských občanů města Odrau, 1941, inv. č. 2520, Soka Nový Jičín.
N, I-N, sig. Od I 17, inv. č.1067 1831-1862, Odry, ZA Opava.
N, I-N, sig. Od I 27, inv. č.1077 1824-1894, Odry, ZA Opava.
N, I-N, sig. Od I 40, inv. č.11722 1895-1910, Odry, ZA Opava.
O, I-O, sig. Od I 33, inv. č.1067 1881-1907, Odry, ZA Opava.
O, I-O, sig. Od I 38, inv. č.10735 1907-1932, Odry, ZA Opava.
Z, I-Z, sig. Od I 28, inv. č.1078 1874-1904 Odry, ZA Opava.
Geburts-buch, Gross Sieghart, 1857-1910, St. Pölten, www.matricula-online.eu
Traunung-buch, Gross Sieghart, 1883, St. Pölten, www.matricula-online.eu.
Toten.buch, Gross Sieghart, 1890, St. Pölten, www.matricula-online.eu.
Z, sig. ES V9, inv. č.11523, 1889-1935, Suchdol - evangelická matrika, ZA Opava.
Archiv Dr. Ute Liebau.
Archiv paní Edeltraud Hahn.
Archiv pani Erny Hnatek.
www.fried.ikg.de
www.matricula-online.eu
www.ak-ansichtskarten.de
www.mapy.cz
