Kreitner, Gustav rytíř von

Dne 02.09.1847 se vrchnostenskému sládkovi v Odrách Georgu Philipovi Kreitnerovi[1] a jeho manželce Veronice, rozené Grünové, narodil v areálu panského pivovaru Nové Sady - dům čp.3 (dnes je část budov areálu pivovaru zbořena, zůstal jen M-klub na Zámecké ulici), syn Gustav[2].

Absolvoval obecnou školu v Odrách a gymnázium v Opavě a Olomouci. Ve válečném roce 1866 vstoupil jako dobrovolník do armády a při krátkém vojenském tažení se dostal se svým plukem do Itálie. Po něm se věnoval odbornému vojenskému studiu a po jeho ukončení byl přidělen k Vojensko-zeměpisnému ústavu ve Vídni jako kartograf.

Po složení důstojnických zkoušek v roce 1872 byl jmenován poručíkem. Pro jeho vyhlášené schopnosti a zručnost v kartografii, jej hrabě Béla Szécheny[3] jmenoval svým kartografem ve výpravě do východní Asie, kterou organizoval a financoval v letech 1877 až 1880. Hlavními spolupracovníky Széchenyho v této výpravě byli, kromě Gustava Kreitnera, geolog Ludwig Lóczy[4] a filolog Gabriel Bálint, který však musel pro nemoc výpravu v Šanghaji opustit.

Dne 4. prosince 1877 opustila výprava Terst a vydala se přes Středozemní moře, Suezský průplav, Rudé a Arabské moře do Bombaje. Odtud jejich cesta pokračovala do Kalkaty, Singapuru a Šanghaje. Potom navštívili na několik měsíců Japonsko ( kde Kreitner zpracoval cennou mapu ostrova Yesso / Hokkaido[5] ), načež se vrátili zpět do Šanghaje. Sedmého prosince roku 1878 se vydali do vnitrozemí Číny, až dorazili plavbou po řece Han do Tien-ce-kvan.

Zde začala vlastní výzkumná činnost expedice, cestou k řece Hoang-ho a přes město Lan-čou-fu / Lanzhou v provincii Kan-su / Gansu a následně až do Tung-hoan-šien v poušti Gobi. Vraceli se stejnou cestou do hlavního města Čing-tu-fu/ Chengdu provincie Se-čuan / Sichuan. Plánovali ještě navštívit Tibet, po mnohých útrapách dosáhli města Batang na tibetské hranici, ale pro nepřízeň poměrů[6] v další cestě nepokračovali. Návratem přes město Tali-fu a města Bamo / Bhamo průzkumnou výpravu ukončili.

[1] Rodina Kreitnerů, sládků, nepocházela z Oder. Otec Gustava - Philip Kreitner i jeho děd Tobiasch Kreitner přišli z Bavorska, kde se svému řemeslu i vyučili.

[2] Gustav měl dva sourozence, staršího bratra Josefa Kreitnera *1845/†1855 a mladší sestru Julii Kreitnerovou *1849/†1872. Oba zemřeli v mladém věku a byli pochováni na městském hřbitově v Odrách ( viz. foto ).

[3] Hrabě Béla Secheny *1837/†1918, syn Štěpána Szechenyho, významné maďarské politické osobnosti reformní doby Rakousko–Uherska v letech 1825 až 1848.

[4] Ludwig von Lóczy *1849/†1920, geolog, který jako první vědecky popsal hory navazující na Tibetskou náhorní plošinu. Je známý podrobným geologickým průzkumem jezera Balatonu v Maďarsku.

[5] Jsou použity zeměpisné názvy z české verze Rolllederovy kroniky ( rok 1903, překlad rok 2002 ). V některých případech jsou pro jednoznačnost uvedeny i názvy, používané v současně vydaných mapách.

[6] Na hranici s Tibetem byli členové výpravy uvězněni, propuštěni byli až po zaplacení výkupného.

1. května roku 1880 se Gustav Kreitner vrací do Vídně a popisuje zde své zážitky z dva a půl roku trvající cesty v knize „Im ferner Osten Reisen des Grafen Béla Szechény in Indien, Japan, China, Tibet und Birma“, vydané ve Vídni roku 1880. Vědeckým výsledkem z této cesty pak byl atlas k cestám po východní Asii, vydaný v roce 1892 jako součást věhlasného díla „Reise des Grafen Béla Szechény in Ostasien 1877-1880“ a řada studií, fejetonů i populárních článků, uveřejněných v časopisech Brill Journal[1], Geographical Journal a Popular Science Monthly[2].

V letech 1880 – 1882 Kreitner pracuje ve Vídni[3] a získává zde za své vědecké práce četné pocty. Císař František Josef I. mu propůjčil řád Železné koruny III. třídy a tím také šlechtický stav. Byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Na mezinárodním geografickém kongresu v Benátkách obdržel nejvyšší poctu, velkou kongresovou medaili a Itálie i Bavorsko ho vyznamenaly dalšími vysokými řády.

V tomto období Gustav von Kreitner navštívil své rodné město, kde osobně předal do knihovny měšťanské školy knihu „Reise des Grafen Béla Szechény in Ostasien 1877-1880“ a rovněž se seznámil se svou budoucí manželkou Julií Koberovou[4] z Bruntálu. V roce 1882 se jim ve Vídni narodil první syn Ludwig[5]. Dlouho však ve Vídni nepobyl, odchází ze služeb v armádě a roku 1883 vstupuje do diplomatických služeb Rakousko-Uherska.

V letech 1883 až 1884 působí na rakouském konsulátu v Šanghaji jako konsul a dále i jako generální konsul. Ještě v roce 1884 se stává generálním konsulem na nově zřízeném konsulátu v Jokohamě v Japonsku. V prosinci roku 1884 vstupuje generální konsul Gustav rytíř von Kreitner do manželského svazku se slečnou Julií Koberovou[6] a následně se s celou rodinou usazuje v Jokohamě.

Zde rozvíjel svou úspěšnou pracovní činnost a u Evropanů i Japonců byl ve velké vážnosti. Obdržel komturův kříž španělského Isabelina řádu, císařský japonský řád svatého pokladu III. třídy a císařský řád Dvojitého draka III. třídy. Úspěšně se rozvíjel i jeho rodinný život a v roce 1886 se manželům Kreitnerovým narodil v Jokohamě druhý syn Gustav[7]. V roce 1889 strávil Gustav von Kreitner poslední dovolenou s rodinou v Evropě a společně navštívili město Odry i Bruntál.

Jeho zdravotní stav se po návratu do Japonska zhoršil a nakonec, 20. listopadu 1893 zemřel na mozkovou mrtvici. Pohřeb Gustava rytíře von Kreitnera se konal 23. listopadu 1893 v Jokohamě, na hřbitově pro cizí státní příslušníky[8] a byl svědectvím jeho velké popularity v Japonsku. Pohřbu se zúčastnily úřady z Tokia i Jokohamy, diplomatický sbor a mužstva všech přítomných válečných lodí, včetně svých hudebních těles.

[1] Studie „Stav a rozvoj železnice v Číně“, studie „Ekonomická situace v Japonsku v roce 1891“.

[2] Článek „Podivné kmeny v Barmě“ , článek „Tibet, kraj s nejvyššími horami světa“ a další.

[3] Bydlel na adrese Wien IX (Alsegrund), Kinderspital-gasse Nr. 7.

[4] Juliana Koberová * 6.červen 1861, Bruntál - dcera Rudolfa Kobery, kovářského mistra z Bruntálu.

[5] Ludvík Kreitner *24.srpen 1882, Vídeň, později student finanční správy. Jeho další osud se zatím nepodařilo zjistit.

[6] Církevní sňatek se konal 23. prosince 1884 v Bruntále. Jako svědci byli přítomni Dr. Alois Steiner, k. k. profesor z Bruntálu a továrník Friedrich Wurst z Krnova.

[7] Dr .Gustav Kreitner , policejní ředitel ve Vídni, v letech 1910-1914 v čínské vládní službě, od roku 1928 jako bezpečnostní expert pro organizaci a výcvik „Čankajškovy“ vojenské policie. Zemřel v roce 1956. Místo jeho posledního odpočinku se nepodařilo vypátrat.

[8] Současná adresa hřbitova: 96 Yamate-cho, Nake-ku,Yokohama 231-0862, Japan

Místo posledního odpočinku[1] Gustava rytíře von Kreitnera je v horní části jokohamského hřbitova. Zdobí ho kámen z bílého mramoru vysoký 6,5 metru, v němž je vyrytý nápis v japonštině i angličtině a který po přeložení do českého jazyka zní :

„ Zde odpočívá Gustav rytíř von Kreitner k . u . k . Generální konsul Rakousko – Uherska v Japonsku. Narozen 1847 – zemřel 1893“ .

Pozůstalí Gustava von Kreitnera zaznamenali tuto nešťastnou událost na pomníku rodiny Kreitnerů na městském hřbitově v Odrách na věčnou památku svého manžela a otce. Při výstavbě nových ulic na levém břehu řeky Odry ve 30. letech 20. století přejmenovalo město jeho jménem „Gustav Ritter von Kreitner gasse“ ulici[2] Marxovou.

V době úmrtí Gustava von Kreitnera v Jokohamě byl na cestách kolem světa následník rakousko-uherského trůnu arcikníže František Ferdinand d´Este a ten dal příkaz kapitánovi křižníku „Kaiserin Elisabeth “[3] k mimořádné zastávce v Jokohamě, aby mohl odvést pozůstalé po generálním konsulovi, vdovu Julii von Kreitner a jeho dva syny Ludvíka a Gustava, zpět do vlasti – Vídně. Současně nalodili i množství exotických zvířat (medvědy, jeleny, bažanty, papoušky a kolibříky) ze zahrady generálního konsulátu, aby je předali zoologické zahradě ve Vídni-Schönbrunnu.

Po návratu do Vídně se Julie von Kreitner veřejně angažovala a zabývala se až do konce 1. světové války pořádáním peněžních sbírek pro chudé. Rovněž se účastnila organizačních výborů mezinárodních botanických konferencí a sympozií, uskutečněných ve Vídni. Dne 17.04.1917 se Julie von Kreitner[4] podruhé vdala za Dr. Phil. Karla von Wiesner. Od tohoto sňatku vystupuje pod jménem Julie von Kreitner-Wiesner a její další osudy jsou neznámé[5] .

Zpracoval: Pavel Kašpar st., Odry

[1] V roce 1981, se na prosbu p. Gerharda Joksche - vydavatele krajanského časopisu „Heimatbrief der Stadt Odrau“, vydali manželé Vossovi ( Dr. Günter Voss a Gissa Voss, rozená Hőnisch, dcera Ernsta a Herty Hőnisch, Odrau, Hochheimerstrasse Nr. 600 – dnes Pohořská ulice ) při svém 2-letém služebním pobytu v Japonsku, hledat hrob Gustava von Kreitnera v Jokohamě. Za pomoci ředitele hřbitova, hrob nakonec nalezli pod číslem 39. Jedná se o jeden z nejstarších hrobů a z důvodu jeho stáří a absenci pozůstalých je částečně poškozený. V roce 1982 vedl pan Ernst Hőnisch korespondenci s ministerstvem zahraničí Rakouska s výsledkem, že na obnovu tohoto hrobu je potřebné hledat investice mimo rozpočet ministerstva.

[2] Ulice „Gustava von Kreitnera“ se od roku 1946 jmenuje opět Marxova ulice.

[3] Křižník „Kaiserin Elisabeth“ byl na začátku 1. světové války potopen v jihočínském moři u Tsingtau / Qingdao.

[4] Církevní svatba proběhla v kostele Servítů, Vídeň IX – Rossau. V této čtvrti Vídně Julie von Kreitner bydlela.

[5] Jsou nejasné informace o jejím pobytu v Hradci nad Moravicí od r. 1920. Datum jejího úmrtí i místo posledního odpočinku se nám, z důvodu ochrany osobních dat, nepodařilo vypátrat.

Literatura a prameny :

Rolleder, Anton: Gesschichte de Stadt und des Gerichtbezirkes Odrau, Steyer 1903

Kreitner, Gustav: „ Im ferner Osten Reisen des Grafen Béla Szechény in Indien, Japan, China,Tibet und Birma

Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebung,Nr.8/ 1950, Seite 15-16. Archiv bratří Mateiciucových

Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebung, Nr. 194 / 1981, Seite 126-129. Archiv bratří Mateiciucových

Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebung, Nr. 57 / 1984, Seite 57. Archiv bratří Mateiciucových

Kirk, G.: Eine ganze Menagerie an Bord eines 4000-Tonnen-Kreuzers auf dem Weg von Jokohama nach Triest. Monati 1 / April 2009, pp. 3-4

Kreitner, Gustav: A courious Burmese tribe. Popular Science Monthly, vol. 21, July, 1882

Kreitner, Gustav:The topmost country of the Earth. Popular Science Monthly, vol. 21,August,1882

Baron von Richthofen, F.: Count Széchenyi's travels in Estern Asia. The Geographical Journal, vol. 3, No. 4 / April, 1894, pp. 311-318

Lady Drummond, Hay: Yellows armies, soldiers of new China. Evening Post, vol. CVIII, Issue 90, 12.October, 1929, pp. 9

Kreitner, Gustav: The economical situation in Japan. Brill Journal, vol. 54, 1891, pp.37-85

Kreitner, Gustav: The railways of the future in China. Brill Journal, vol. 30, 1891, pp.38-53

Kreitner, Gustav: Reiseskizen aus Birma. Vortrag, gehalten am 4. Jänner, 1882

Ősterreichisches Staatsarchiv Wien, karton „Kreitner“ ze zahraniční služby v Jokohamě, AT-OeStA / HHStA PA XXXVIII 261-12 Yokohama, 1886

Zemský archív Opava (dále jen ZA Opava), sbírka matrik N_1857-1862_444_Br_I_10 Bruntál, folio 495

ZA Opava, sbírka matrik N_1831-1862_1067_Od_I_17 Odry, folio 174

ZA Opava, sbírka matrik N_1831-1873_1069_Od_I_19 Nové Sady, folio 31, 58, 62

ZA Opava, sbírka matrik N_1831-1862_1067_Od_I_17 Odry, folio 174

ZA Opava, sbírka matrik O_1835-1925_8659_Od_I_32 Nové Sady, folio 11

ZA Opava, sbírka matrik O_1877-1910_8538_Br_I_41 Bruntál, folio 87 Ősterreichisches institut für China und Südestasienferschung, Wien.

(jk-2012)